Filiální kostel sv. Anny v Holešově
Barokní kostel sv. Anny je součástí kdysi rozsáhlého předzámeckého areálu a je svou historií pevně spjat s osudy holešovských měšťanů v minulých stoletích. Je to prostá barokní stavba, jejíž původní vzhled se jen stěží může podařit rekonstruovat pro naprostý nedostatek pramenů. Víme jen, že stojí na místě, kde původně stával bratrský sbor a před ním v bratrském domě škola, která se výslovně v listinách uvádí již v roce 1524. Písemná zpráva o sboru jednoty bratrské pochází z r. 1538, kdy tehdejší majitel holešovského panství Jan mladší ze Šternberka osvobodil bratřím "dům pod zámkem ležící, v němž správcové nebo kněží bratrští s pomocníky a čeládkami svými bydlení mají, i sbor, do něhož se k službám božím scházejí" od všech poddanských povinností.
Sbor jistě nebyl nijak rozsáhlou stavbou. Byl to spíše obyčejný dům postavený ze solidního materiálu, jehož obvodní zdivo tvoří dodnes přízemní část kostelní lodi. Střecha sboru byla pravděpodobně kryta šindelem a zakončena věží, o níž je první písemný doklad z roku 1584, kdy byla postavena za správce sboru Mikuláše Dobromíra. Ten dal do makovice věže písemný záznam o tom, že opravu věže roku 1584 uskutečnil a zápis doplnil ještě dvěma starobylými groši a vlastnoručně složenou duchovní písní. Zápis Mikuláše Dobromíra byl nalezen při opravě věže roku 1632. Z kroniky holešovské se dovídáme, že 28. března toho roku mezi šestou a sedmou hodinou ráno se strhla nad městem vichřice, která "na krovu shodila špic na klášteře sv. Anna". Ve shozené věži byl spis Mikulášův objeven i spolu s jeho peněžním darem.
Věž byla jistě roku 1632 opravena, aniž bychom věděli kým a zda do její makovice byly dány opět nějaké písemné záznamy.
To se již v Holešově dávno a od základů změnila situace, jak nikdo počátkem 17. století nepředpokládal. Bratří i ostatní nekatolíci holešovští, kteří až do roku 1615 žili v míru a pokoji, byli těžce postiženi rekatolizací, kterou na svém panství provedl Ladislav Popel z Lobkovic, od roku 1604 nový majitel města Holešova.
6. května 1616 musel opustit správce sboru Daniel Strážnický své místo a sboru se ujali jezuité, kteří původně bydleli na faře u hlavního kostela. Když byl na tuto faru v roce 1616 investován Jan Sarkander, dostali jezuité k dispozici faru a sbor bratrský. Sbor přeměnili a vysvětili na kostel sv. Anny. Vysvěcení provedl v neděli Exaudi (šestá neděle po velikonocích) 12. května 1616 sám představitel katolické církve na Moravě kardinál Fr. Dietrichštejn.
V novém kostele byly vysvěceny tři oltáře. Hlavní ke cti sv. Anny, druhý na straně oratoře ke cti sv. Josefa a třetí proti němu ke cti sv. Ladislava, uherského krále.
Jezuité v Holešově dlouho nepobyli. Když se Morava pod vedením nově zvoleného zemského hejtmana Ladislava Velena ze Žerotína přidala na stranu vzbouřených českých stavů, byli ze země 3. května 1619 vypovězeni. Jejich rezidence v Holešově byla zrušena a jezuité kostel sv. Anny, před třemi roky slavnostně vysvěcený, opustili. Stalo se tak 14. května 1619.
Po vítězství Habsburků nad českými stavy Ladislav Popel z Lobkovic povolal jezuity zpět do Holešova a jejich rezidenci u sv. Anny obnovil. Ani tentokrát však jezuité nezůstali ve městě dlouho. Ladislav zemřel již r. 1621 a za dědice svých moravských statků určil svého bratra Zdenka Vojtěcha z Lobkovic, významného představitele katolické šlechty v Čechách a významného exponenta prohabsburské politiky v zemi. Ten neměl již zájem na vydržování jezuitů ve městě, a tak jezuité roku 1626 sami kostel a faru u sv. Anny zrušili, zřejmě pro nedostatek finančních prostředků.
Kostel zůstal po jejich odchodu opuštěn a pouze o některých svátcích (sv. Štěpána, v pondělí velikonoční a svatodušní a o svátku sv. Anny), se v něm konaly bohoslužby a církevní slavnosti. Nebylo důvodu a pravděpodobně v hospodářsky velmi svízelné situaci po třicetileté válce ani dost finančních prostředků k tomu, aby kostel byl udržován v dobrém stavu. A tak chátral stále víc a více, až posléze zpustl docela. Prováděna byla zřejmě jen nejnutnější údržba, aby opuštěná budova neohrožovala okolí. Tak byla např. roku 1683 opravena věž, která hrozila spadnutím.
Teprve roku 1742 uměnímilovný majitel Holešova hrabě František Antonín z Rottalu se rozhodl, že zcela zpustlý kostel obnoví. Starý v gotickém slohu postavený presbytář byl stržen a 11. května 1743 byl položen základní kámen pro stavbu nového kostela. Od základů byl vystavěn nový presbytář, loď starého kostela byla ponechána (pouze zdi byly zvýšeny o 4 sáhy - 7 m - a vyztuženy novými pilíři) a loď ukončena novým klenutým stropem. V průčelí byla pak postavena rovněž od základů nová věž a pod lodí upravena ze starého bratrského sklípku krypta. Stavba věže byla dokončena roku 1746 a do její makovice byla vložena o tom písemná zpráva.
Ke kostelu byla přistavena na epištolní straně klášterní budova o několika pokojích, jídelně a kuchyni. Stavba byla dokončena roku 1747 a předána pěti kněžím řádu trinitářů, kteří byli povoláni do Holešova, aby nový chrám měl také nového uživatele. Podle zakládací listiny ze dne 26. října 1747 měli trinitáři kromě jiného i povinnost sloužit na věčné časy a bez další odměny jednu mši sv. v kostele sv. Anny za živé členy hraběcí rodiny a druhou za zemřelé členy téhož rodu v Černé kapli.
Trinitáři se do nové klášterní budovy nenastěhovali, protože jim pro vlhkost nevyhovovala. Bydleli a stravovali se v zámku, dokud jim hrabě Rottal nevystavil novou rezidenci na evangelní straně kostela. Stalo se tak v letech 1748 - 1750.
Vysvěcení kostela a uvedení trinitářů do Holešova se konalo slavnostním způsobem 26. července 1748 olomouckým biskupem kardinálem Ferd. Jul. z Troyerů. Vnitřek kostela byl upraven dobročinností šlechty a hlavně díky dobročinnosti zakladatele hraběte Františka Ant. z Rottalu. Z darů šlechticů bylo vybudováno 7 nových oltářů a proti oratoři přistavena kaple se dvěma oltáři zasvěcená sv. Flámiovi a jejím návštěvníkům udělil papež Benedikt XIV. odpustky bulou ze dne 29. listopadu 1754.
Trinitáři však nezůstali v Holešově dlouho. V rámci reforem prováděných císařem Josefem II. byl jejich řád zrušen roku 1782 a jmění řádu i nadace kostela ve výši 19 000 zl. přešly do majetku náboženského fondu, jehož důchody byly určeny pro zařizování a vybudovávání nových far. Kostel i klášter odkoupila majitelka holešovského velkostatku hraběnka Erdödyová. Klášterní budovu vykázala za obydlí vrchnostenským chudým, kostel uzavřela a jen v neděli po svátku sv. Anny se v něm konala pouť za přítomnosti věřících města i širokého okolí.
Nedostatek péče způsobil opět zpustnutí chrámu. Teprve roku 1880 hrabě Rudolf Vrbna (třetí majitel panství z tohoto rodu) dal kostel sv. Anny vyvlastnit, a tak se stala tato pěkná barokní budova opět filiálním kostelem farního chrámu. Farní úřad se přičinil o to, aby zpustlý kostel byl opraven a mohl opět sloužit svému účelu. Stalo se tak r. 1882.
Opravený kostel měl sloužit hraběcí rodině Vrbnů i za místo posledního odpočinku. Hrabě Rudolf požádal roku 1893 nadřízené orgány, aby mu bylo povoleno vybudovat z krypty pod kostelem, do které zatím bylo pohřbeno pět trinitářů, rodinnou hrobku. Po úředním jednání na místě samém, ze kterého se zachovala řada zápisů a plánů, byl jeho záměr schválen. Vzhledem ke stavebním potížím, které by při rozšiřování krypty vznikly, a vzhledem k vysokým finančním nákladům k realizaci plánu nedošlo a hrabě Rudolf Vrbna požádal r. 1904 o povolení vybudovat kolumbárium pro členy svého rodu pod Černou kaplí farního kostela.
Od roku 1882 nebyly na kostele sv. Anny provedeny větší opravy. Teprve roku 1963 přistoupil děkanský úřad v Holešově za působení P. Františka Alexe k důkladné renovaci vnitřku i vnějšku kostela. Nejdříve byla provedena reinstalace elektrického vedení a kostel byl znovu vymalován. O rok později bylo přikročeno k mramorování oltářů a k restaurování oltářních obrazů v roce 1965. O čtyři roky později začala generální oprava krytiny kostela. Starý plech byl postupně nahrazen měděným, který je sice dražší, ale je trvanlivější.
Kostel sv. Anny je jednoduchá jednolodní stavba 36 m dlouhá a 13 1/2 m široká, provedená se vší pravděpodobností stavitelem Tomášem Šturmem, který působil dlouhá léta ve službách Rottalů. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Anně a je jako všechny oltáře kostela zbudován z cihel. Vedle dřevěného bíle natřeného tabernáklu s pozlacenými ozdobami klečí dva andělé. Za oltářem uprostřed dvou mohutných sloupů je oltářní obraz představující sv. Annu, která v přítomnosti sv. Zachariáše vyučuje P. Marii. Autorem obrazu je Antonín Frant. Pálko (1717 - 1766), který určitou dobu působil ve službách olomouckého arcibiskupa Troyera. Obraz sv. Anny je považován za jedno z nejlepších Pálkových děl s náboženskou tematikou na Moravě. Nad obrazem vytvořil olomoucký sochař Ondřej Zonner štukové sousoší sv. Trojice a znak hrabat Rottalů (bílý kříž v červeném poli). Od Zonnera jsou i sochy zakladatelů trinitářského řádu sv. Felixe z Valois a sv. Jana z Mathy v nadživotní velikosti, stojící po stranách hlavního oltáře.
V kostelní lodi je celkem pět oltářů. Na dvou protilehlých oltářích blíže presbyteria jsou barokní postavy andělů pocházející pravděpodobně z dílny významného sochaře Bohumíra Frice (žáka Raf. Donnera), a to z počátečního období jeho činnosti. Místo oltářních obrazů, s nimiž bylo původně počítáno, je na severní straně barokní socha Ukřižovaného a u protějšího oltáře dva andělé ve vztyčených rukou nesou obraz P. Marie. Postavy adorujících andělů doplňují vhodně výzdobu obou oltářů.
Blízko hlavního vchodu do kostela je oltář ke cti P. Marie Pomocné se sochami sv. Jana Nepomuckého (vpravo) a sv. Františka Xaverského (vlevo). Oltářní obraz P. Marie Pomocné je dílem malíře Josefa Pilze a vyjadřuje hlavní poslání trinitářů - vykupování zajatých křesťanů z tureckého zajeti. Madona s Ježíškem sedí na srpku půlměsíce, skupina polonahých zajatců v okovech vyplňuje pravou dolní část obrazu.
Blízko hlavního vchodu na epištolní straně je oltář sv. Petra z Alkantary. Autor obrazu Josef Pilz zobrazil sv. Petra s atributy jeho asketického života. Po straně oltáře jsou sochy sv. Vincence z Ferrery (vpravo) a sv. Felixe ze Chantal (vlevo).
Prostřední oltář na epištolní straně je zasvěcen sv. Peregrinovi. Oltářní obraz je rovněž dílem Josefa Pilze a patří k jeho nejzdařilejším dílům. Znázorňuje anděla, který obvazuje světcovy rány, v pozadí ženu modlící se za uzdravení nemocného manžela upoutaného na lože. Vpravo na oltáři je socha sv. Kateřiny, vlevo socha sv. Kláry. Na oltáři byla původně skleněná rakev s ostatky sv. Kolumbána, při rekonstrukci oltáře byla však odstraněna a nahrazena pozlaceným relikviářem s ostatky holešovského faráře blahoslaveného Jana Sarkandra.
V kostelní lodi jsou umístěny dvě dřevěné zpovědnice, které jsou dílem frátra Zachariáše, prostá kazatelna přístupná z kostela a 16 dubových lavic se třemi postavníky, insigniemi cechů, které sloužily k označeni lavic těchto cechů v kostele. Všechny postavníky byly původně ve farním kostele a teprve později z neznámých důvodů byly přemístěny do kostela sv. Anny. Na epištolní straně je postavník cechu mlynářského (znak mlýnské kolo) a postavník bez označení, který podle literatury možno označit jako postavník krejčovského cechu. Na evangelní straně stojí postavník cechu řeznického (dvě řeznické sekery).
Z presbytáře na evangelní straně je vchod do sakristie, nad ní je oratoř pro hraběcí rodinu, vybudovaná z chóru zrušeného trinitářského řádu. Zděný kůr nad hlavním vchodem má staré vzácné varhany, které byly dlouhou dobu poháněny jen šlapacím měchem.
Naproti sakristii je vchod do kaple sv. Flámia (dnes obyčejně označované jako kaple sv. Kosmy a Damiána) se dvěma oltáři. Jeden je zasvěcen sv. Flámiovi se sochami sv. Kosmy a Damiána, druhý ke cti sv. Tekly se sochami sv. Terezie a sv. Františka z Pauly. Oltářní obrazy Madony a sv. Františka zřejmě do kaple nepatří.
Při průzkumu omítek v kapli, který prováděl akademický malíř Josef Stekly v letech 1974 - 1976, došlo k objevu nejvýznamnějšího díla Josefa Pilze, nástropních maleb o rozměru 8,5 m x 5,5 m. Současně byla objevena i původní iluzivní a dekorativní výmalba stěn kaple a okenních špalet.
Celá kompozice, v severní části silně narušená zatékáním, je popisována takto: Jde o oslavu sv. Trojice - Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Po obvodu klenby nad jižní a severní stěnou kaple (tj. nad hlavním oltářem a vstupem) jsou dvě skupiny světců. Skupina světců nad hlavním oltářem je tvořena pěti ženskými a pěti mužskými postavami. Vlevo jsou čtyři raně křesťanské mučednice: sv. Markéta - atribut srp, sv. Kateřina - atribut kolo, sv. Barbora - atribut věž, sv. Anežka - atribut kalich a beránek, a trinitářská světice s atributy Kristova martyria. Vpravo na ni navazuje skupina pěti figur světců se shodnými křestními jmény: sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Křtitel, sv. Jan z Mathy, sv. Jan Evangelista a římský mučedník sv. Jan s vavřínovým věncem na hlavě a atributem blesků.
Na protilehlé straně pokračuje pás světců - vlevo nad vstupem do kaple sv. Felix z Valois, sv. Antonín Paduánský a blíže neurčený poustevník bez atributu (lze jej považovat nejspíše za sv. Ivana). Střední část malby vyplňuje robustní postava sv. Cecílie hrající na varhany, na kterou navazuje skupina pěti postav pravé strany. Vedle sv. Cecílie je to sv. Ludmila, která si v sepjatých rukou přidržuje cíp svého šátku. U nohou světice se ve fragmentu zatékáním zničené malby dochovala část ruky s hořícím srdcem, patřící původně asi sv. Augustinovi, jehož řehole byla mimo jiné přejata také trinitáři. Zbývající trojici světců tvoří polopostava trinitářské mučednice s atributem knihy a šavlí zaseknutou do hlavy, vousatý stařec s knihou ve fialovém rouchu a kapuci na hlavě a světec ve zbroji římského vojína s přílbou a kopím (asi sv. Pavel) bezprostředně souvisejícího s postavou sv. Jana na protější straně klenby, nebo - což je pravděpodobnější - jako v baroku oblíbeného hornorakouského mučedníka sv. Floriána.
V průčelí kostela sv. Anny je jednoduchá čtyřboká věž, na niž byly dříve umístěny hodiny. Ve věži pak visely tři zvony, které za první světové války musely být odevzdány na vojenské účely (1917).
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]