Zámecká kovárna
Na městském památkovém okruhu od Židovského města směrem k zámku stojí na Holajce stará panská kovárna jako nízký přízemní domek čp. 5. Vznikla tu už v době vlády Rottalů, ale plného rozkvětu se dočkala až za panství Vrbnů, jejichž hlavní zájem se upnul na zemědělské hospodaření. Je proto přirozené, že i v době, kdy byla už v soukromých rukou, sloužil její majitel především potřebám holešovského panství jako zámecký kovář a podkovář.
Bylo to v roce 1766, kdy tehdejší majitel holešovského zámku hrabě Ludvík Rudolf Erdödy prodal toto stavení i s vedlejším domkem, který sloužil za obydlí panského kováře, soukromému majiteli: získal je poddaný kovář Václav Gargulák. O prodeji samotném, jakož i o způsobu placení všech poplatků a dávek, byla sepsána řádná smlouva v jazyce německém. Roku 1809 zdědil kovárnu po matce vdově Kateřině mladý Karel Gargulák a roku 1847 získal celou tuto živnost kovářský mistr z Holešova Jakub Zeman za 1550 zlatých.
Poslednímu majiteli Emilu Zemanovi byla povolena živnost na doživotí. Pamětníci vzpomínají, že do chátrající kovárny docházel tak asi do roku 1953. Pak zůstala kovárna zcela opuštěná, takže se počítalo s jejím zbouráním, aby svým vzhledem nehyzdila okolí.
V poslední chvíli však upozornila na její historickou cenu holešovská rodačka dr. Vlasta Fialová. Z jejího podnětu začal usilovat o obnovu kovárny Vlastivědný kroužek, který zainteresoval o její záchranu turistický odbor místní tělovýchovné jednoty. Ovšem v roce 1968, kdy kovárnu převzali do své péče turisté, byla budova už v dezolátním stavu. Při deštích do ní mocně zatékalo, protože zadní část střechy byla úplně prohnilá a prolomená. S ní se tedy muselo začít. Na její opravu si turisté obstarali trámy, desky a lepenku ze starých bouraček. A až pod odborným dohledem kovový šrot vytřídili, vybrali z něj historicky cenné kovářské nástroje, nářadí a součástky. Staré zpuchřelé dveře vyměnili za nové a zasadili do nich původní starobylý zámek. Nakonec byla celá střecha pokryta novou šindelovou krytinou.
Uprostřed kovárny je původní kovadlina, v čelné stěně dvě provozuschopné výhně s elektrickým foukáním vzduchu. Staré kožené dmychadlo bylo sneseno z půdy a patří k exponátům umístěným v koutě místnosti. Mezi okny je stroj na ohýbání železných prutů pro výrobu obručí, velký ruční stroj na vrtání otvorů do železných pásů, nad výhní řady speciálních kleští, kladiv, perlíků a ostatních kovářských nástrojů. V přítmí se krčí i starodávný strojek na loupání kukuřice.
K vlastni kovárně těsně přiléhá neveliká klenutá místnost, která původně sloužívala jako skladiště kovářského uhlí a železného materiálu. Bez oken, bez podlahy, provlhlá, k ničemu. Turisté z ní probourali spojovací otvor do vlastní kovárny, opatřili jej romantickými dvířky a tak zbudovali svéráznou klubovnu vyplněnou stylovým krbem, lustrem z kola formanského vozu a vhodným výcvikovým vybavením. Traduje se, že zrovna pod výhní je do země otvor, od něhož prý vedly podzemní chodby do budovy bývalé bratrské fary a školy a do bývalého bratrského sboru (dnes kostel sv. Anny). A další možná i do zámku. Jisté však je, že jedna podzemní chodba vedla i do protější hospody na Holajce. Ale i ta je dnes už neprůchodná. V roce 1934, když se v Holešově kopaly rýhy pro novou kanalizaci, země před kovárnou se naráz propadla. Jámu bez rozmýšlení kopáči zaházeli hlinitým a štěrkovým odpadem, aby mohli kanál bezpečně usadit. A tak byla natrvalo přerušena i poslední naše podzemní chodba. Ve dvacátém prvním století má stará panská kovárna svého majitele, který se o ni velice dobře stará. I dnes je stále v provozu.
Tímto článkem o zámecké kovárně bychom mohli zakončit přehled holešovské historie, její osobností a staveb. Ve dvacátém století si Holešov prožil nemálo dobrodružství, první světová válka, druhá světová válka, dlouhá éra pod nadvlády komunistické partaje. Každé toto období má jistě mnoho svých příběhů a hrdinů. Zatím jsme se zde věnovali jen éře hrabat a pánů a jejich plodné výstavbě. Co k Holešovu neodmyslitelně patří a čemu jsme se zatím vyhýbali jest působení Židů v Holešově. Židé jsou s Holešovem stejně tak spjati jako Rottalové. Věnujeme se jim v další části na Holešovu.jinak.cz
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]