Lobkovicové na Holešově
V roce 1578 již ale náleželo panství samotné Elišce, která vzala na spolek svého majetku r. 1578 manžela Smila z Lomnice, který po její smrti převzal panství r. 1578. Brzy nato však také zemřel a dědictví převzal jeho bratr Tas z Lomnice, který své dědictví prodal již r. 1579 novému majiteli panu Janu Krušinovi z Lichtenburka a jeho manželce Ludmile z Miličína. Do zemských desek byl kup vložen r. 1581. Tato paní dala městu Holešovu četná obdarování, jako dělati slad a vařiti pivo, a zavedla pořádek a pravidla vztahů mezi cechy holešovskými.
Jan Krušina zemřel r. 1581 a jeho vdova Ludmila z Miličína roku 1589 prodala zámek a město Holešov s příslušenstvím panu Karlu staršímu ze Žerotína a na Starém Jičíně. Po něm připadl holešovský majetek jeho synu Viktorinovi ze Žerotína. Je zajímavé, že při těchto častých změnách majitelů Holešova se v zápisech píše o budově zámku naposled jako o "tvrzi a městu Holešovu", ale od roku 1581 se již trvale užívá termínu "zámek a město Holešov."
Památku holešovského pána Viktorina ze Žerotína hlásají až dodnes dva zvony, které daroval své luterské církvi v Holešově. První zvon podle nápisu na něm zvoní "všem zlým duchům nazdury" od roku 1596 a nese jméno sv. Jakub a druhý zvon sv. Václav vyzvání od roku 1597 "všem čertům nazdury", jak je na nich napsáno. Žerotínský rod ze Starého Jičína a na Holešově měl ve znaku půlku dvojocasého korunovaného lva na skále ve stříbrném poli.
Viktorin ze Žerotína prodal celé zboží holešovské roku 1604. Prodej cílevědomě zprostředkoval olomoucký kardinál František z Dietrichštejna, který výběrem kupců zemskodeskových statků na Moravě sledoval posílení katolictví na "kacířské" Moravě. Tak se stal jím vybraným novým majitelem holešovského zámku a panství katolík Ladislav mladší z Lobkovic (1604 - 1621, což mělo v několika málo letech dalekosáhlé následky nejen pro poddané holešovského panství, ale i pro celou Moravu.
Ladislav z Lobkovic sloužil zcela oddaně habsburskému rodu vídeňskému, proto vděčil za svou rychlou politickou kariéru víc přízni císařského dvora než svým schopnostem. Vychován jezuity, neustále ovlivňován a protěžován kardinálem Dietrichštejnem, ihned zahájil po smrti své první manželky Anny Alžběty, luteránky, roku 1615 násilnou rekatolizaci celého svého panství za pomoci jezuitských misionářů a jím osobně povolaného faráře Jana Sarkandra. V únoru 1620 za vpádu polských kozáků lisovčíků, kteří jeli na pomoc Ferdinandu II. proti vzbouřeným českým a moravským stavům, podařilo se Ladislavovi z Lobkovic svou účastí na akci biskupa Leopolda Pasovského uchránit své holešovské panství. Ladislav z Lobkovic se ze záchrany svého majetku a vítězství Habsburků na Bílé hoře dlouho netěšil. Onemocněl a zemřel v Brně 20. března 1621.
Holešovské panství připadlo dědictvím bratru Ladislava z Lobkovic Zdeňkovi Vojtěchovi z Lobkovic (1621 - 1628), nejvyššímu kancléři království českého v Roudnici. Ten však na zámku holešovském nikdy nebyl. Slib poddanství musel lid skládat do rukou jeho vyslance. 0 hospodářskou stránku panství se starala jeho manželka Polyxena, po matce Španělka. Ona pak uplatnila u císaře zásluhy lobkovického rodu o habsburský trůn, a tak získala k holešovskému statku po Bílé hoře celé konfiskované panství Bystřice pod Hostýnem, panství Prusinovice a Dřevohostice, majetky emigrantů pobělohorských, zejména Václava Bítovského z Bítova a na Bystřici pod Hostýnem, který později jako příslušník emigrantského vojska byl spolu s jinými pány zajat r. 1627, neomilostněn jako jiní, ale jako zvláštní vězeň dopraven na Špilberk, kde po výsleších i útrpným právem mučen a popraven r. 1628. Jeho hlava pak vyvěšena na brněnské bráně v kleci. Oko za oko, zub za zub, právo středověku.
Ačkoliv lobkovický majetek se zmnohonásobil, užitek byl malý pro nastalou třicetiletou válku, která se panství nevyhnula. Neustálými průchody cizích i vlastních císařských vojsk, která trvale sužovala obyvatele, drancovala, loupila a ničila bez výjimky, panství pustlo, hned v prvních válečných letech byl zámek několikrát násilně obsazen a vypleněn nepřátelskými stranami. V roce 1621 zámek i město dobyli Valaši pod vedením pana Jana Adama z Víčková, kdy vyslanec knížete Lobkovice, vlašský kněz Rudolf Petrocini, se zachránil jen tím, že skočil ze zámku do hradebního příkopu a utekl do blízkých lesů.
Násilná převzetí zámku měla však spíše ráz potyček, kdy docházelo jeři k povrchovému poškození budovy zámku. Jinak tomu bylo až v závěrečném období třicetileté války, když se zámku zmocnili Švédové. Jejich posádka zde zůstala po dva měsíce a pak dobrovolně odtáhla, ale vypleněný zámek zapálila, aby se nemohl stát opěrným bodem císařského vojska. Po této události zůstal zámek několik let v troskách.
Po smrti Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic 16. června 1628 přešlo vlastnictví na jeho syna Václava Eusebia z Lobkovic, který pobyl v zuboženém zámku jen 10 dní. Mladý kníže, důstojník u císařského dvora ve Vídni, potřeboval hodně peněz, zejména po smrti své matky kněžny Polyxeny v roce 1642. Poslal své úředníky do Holešova, aby provedli podrobnou revizi hospodaření a správy panství. Byla to smutná zpráva. Ze soupisu pořízeného v roce 1646 vysvítá, že na panských statcích se nedostává pracovních sil, v důsledku moru vymřely mnohde celé domy, panství bylo navíc zničeno válkou, stav poddaných klesl na polovinu.
Velmi neutěšený stav moravských lobkovických statků a neustálé doléhání věřitelů nakonec donutily vídeňského kavalíra Václava Eusebia, nyní již i vévody zaháňského, aby se ohlížel po vhodném kupci a zbavil se tak nejtěžších finančních starostí. Na tak zničený majetek však bylo těžké najít v té době kupce.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]