Jan hrabě z Rottalu
Nakonec se jeden kupec a zájemce o Holešovské panství našel a brzy se sám přihlásil. Byl jim přímý soused Lobkovicův,
po majetku a moci dychtící, bezohledný a
ctižádostivý pán Jan hrabě z Rottalu, teprve r. 1641 povýšený císařem Ferdinandem III. do hraběcího stavu, pán na
Napajedlích, původně po otci svobodný, pán z německé luterské drobné šlechty ze štýrská, malý dědic prodluženého panství,
žebrající u císaře o snížení svých dluhů, ohrožený úpadkem, který však v době třicetileté války v době zmatků vypočítavě
změnil své přesvědčení. Dovedl se vetřít v přízeň kardinála Dietrichštejna a jeho prostřednictvím i v přízeň císaře a stal
se v polovině 17. století náhle nejbohatším a nejmocnějším pánem na Moravě. Využil finanční tísně mladého Lobkovice
rafinovaným způsobem, jako zemský hejtman měl již značné vlivné styky. Stačilo zmínit se na určitých místech, aby se panu
kavalírovi doneslo, že "počíná k koupi holešovské chuť tratiti pro velkou toho statku ruinu", aby docílil urychlení kupu
za značně sníženou cenu. Plán se podařil.
Jan hrabě z Rottalu koupil celé holešovské panství, také lenní domy v Holešově, biskupské manství Kurovice a Třebětice 17. prosince r. 1650 a do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651. Holešovské panství si zvolil za své rodové sídlo. Z ruiny lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy r. 1643 a 1645, hodlal si vybudovat honosné sídlo, které mělo reprezentovat jeho společenské i hmotné postavení v moravské zemi v hodnostech císařského tajného rady, moravského zemského hejtmana, vrchního válečného komisaře, předsedy královského tribunálu, správce všeho sirotčího jmění a nejvyššího ženského soudce na Moravě. Za veškerý majetek získaný tímto kupem zaplatil hrabě Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár.
Holešovské panství i s ruinou renesančního lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy V r. 1645, koupil od knížete Václava Eusebia z Lobkovic, vévody zaháňského, dne 17. prosince 1650 Jan hrabě z Rottalu.
Po uskutečnění kupu se stal nový holešovský pán" jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro svou mimořádnou horlivost a zásluhy o císařský trůn ve Vídni císařským tajným radou. Tuto vysokou státní funkci spojil se svými dřívějšími vysokými tituly: byl současně vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman (tj. prezident) moravský. V dosavadních pravomocích měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií s těžkými nemilosrdnými rozsudky. To už se také na Moravě vědělo, že zneužíval svých vysokých funkcí k vlastnímu obohacování, ale vzhledem k jeho vysokému postavení v zemi se o tom mlčelo, nikdo se neodvažoval o tom veřejně vystoupit. Teprve mnohem později - až po jeho smrti - se toto obvinění všude rozšířilo, takže císař Leopold I. dvakrát musel vydat "na ochranu cti Jana Rottala" (1676 a 1693) jeho posmrtné "absolutorium" proti nařčení, že zneužil svých vysokých postavení v zemi k lichvě a zištným činům, jimiž poškodil státní pokladnu. Když koupil tolik panství, která zabírala téměř polovinu Moravy, a k tomu podnikal stavbu honosného velikého zámku, je to jistě nejpravděpodobnější vysvětlení zdrojů jeho bohatství. Tak jako na všech svých dosavadních panstvích, i na nově získaném majetku jednal tvrdě a krutě s poddaným lidem, takže se mu brzy od něho dostalo přízviska "zlý Rotál".
Jan hrabě z Rottalu neustále udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem. Tím mel také blízko i k činným umělcům různých profesí. Ve Vídni si vybral nejen projektanta svého nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, ale také asi na jeho doporučení i malíře H. Cavalliho a umělecky zdatného štukatéra (zatím neznámého jména), zhotovitele velmi hodnotné plastické výzdoby kleneb v místnostech zámku.
Když v roce 1651 zahájil stavbu svého honosného sídla v Holešově na místě vyhořelého starého lobkovického zámku, ve své povýšenosti nedbal na práva biskupského léna olomouckého a dal stavět nový zámek i na manském pozemku. Teprve o devět let později r. 1660 žádal tehdejší olomoucký biskup arcikníže Leopold zprávu, zda stavba holešovského zámku leží zčásti na manství. Protože skutečně sahala až na manský pozemek, biskup zasáhl a císařskou kanceláří byla tato část stavby zastavena. Tím byla ovšem ochromena celá další výstavba, neboť stavební materiál se dal do vyšších poloh dopravovat jen přes manskou stranu. Teprve nyní se musel Jan Rottal podrobit právu. Podal žádost na biskupství o povolení stavby na manství. Svou žádost odůvodňoval tím, že stavbě nejbližší alodní pozemky jsou podmáčeny a zčásti močálovité, nevhodné k takové stavbě. 0 tom, že stavba pak nepokračovala více než 60 let, dosvědčuje komisař, který až na žádost a stížnost Frant. Ant. Rottala proti zákazu stavby prohlásil, že zemřelý Jan Zikmund Rottal mu roku 1714 - 1715 řekl, že část zámku stojí na manství a že ho proto jeho předchůdci nechali nedokončený. Teprve potom dvorní kancelář rozhodla, že uzavření stavby je nezákonné. Dokončovací práce zahájil až po roce 1717 dědic panství František Antonín Rottal.
0 dalším postupu počátečních stavebních prací nám informace doposud chybí. Přes omezení stavby však víme, že Jan Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic, rodem ze Šternberka, již v části nového zámku bydlel, takže už za jeho života musel být v podstatných částech stavebně hotov, včetně interiérů reprezentačních pokojů prvního patra a velkého reprezentačního sálu, které byly náležitě upraveny k užívání. Rovněž plastická výzdoba kleneb v salle terreně v přízemí zámku i s nástropními malbami ve štukové výzdobě a také v prostorách piana nobile byla dokončena. Druhé patro zámku ale zůstalo nedokončeno, částečně bylo asi provedeno jen v obvodových zdech a bez stropů, otevřeno přímo do krovů.
Jan hrabě Rottal se projevil také jako úspěšný podnikatel s vyvinutým smyslem pro řešení hospodářských i finančních otázek. Aby se mohl plně věnovat konsolidaci svého rozsáhlého majetku a také komplikacím se stavbou svého reprezentačního sídla, vzdal se roku 1655 většiny svých časově náročných funkcí a ponechal si jen správu zemských sirotčích peněz a funkci nejvyššího zemského soudce. V těchto funkcích jej povolal roku 1661 císař Leopold I. jako svého zplnomocněnce do Uher a Sedmihrad k potlačení spiknutí uherské šlechty. Povstání bylo krvavě potlačeno, došlo k zatčení spiklenců a s nimi i druha Komenského Mikuláše Drabíka, který v knize "Lux in tenebris" věstil slávu uherského rodu Rákoczy na troskách rakouského mocnářství. Mimořádnému soudnímu tribunálu předsedal r. 1671 holešovský pán Jan hrabě z Rottalu, na němž byli uherští spiklenci i s Drabíkem odsouzeni k smrti a popraveni. Zabavený majetek Drabíkův včetně knih a vlastnoručních dopisů Komenského byl poslán Rottalem jako správcem sirotčího jmění k uložení do archívu jeho zámku v Holešově. Tyto knihy a listy zde byly objeveny až roku 1893, kdy byly jako vzácný kulturní nález prodány majitelem zámku Muzeu království českého v Praze.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]