Rottalové na Holešově -1762
Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra, zejména dokončení jejich výzdoby, byly asi prováděny i za dalších dědiců Jana Rottala, zemřelého roku 1674. Podle určení zůstavitele, který neměl mužských potomků ani s první manželkou Alinou Bruntálskou z Vrbna, ani s druhou Annou Marií Popelovou z Lobkovic, stal se dědicem jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který vymohl u císaře Leopolda I. r. 1692 prohlášení Holešova za statek svěřenský a ustanovil svým dědicem svého syna Jana Zikmunda (1699 - 1717). Podle pozůstalostního řízení po jeho smrti r. 1718 bylo v inventáři zaznamenáno, že "na panství Holešov je zámek ne zcela vystavěný, nicméně dobře zastřešený". Ve druhém, uvnitř nedokončeném patře se nacházelo jenom šest použitelných pokojů ve vstupním křídle. První patro představovalo obvyklé piano nobile. V přízemí se nacházela účtárna, dvorská kuchyně, pokoj lokaje, v dalších pokojích dobře zařízená lékárna, obydlí důchodního písaře, oficírský pokoj aj.
Na raně barokní stavební akci navázal ve vrcholném a pozdním baroku po svém otci Janu Zikmundovi z Rottalu uměnímilovný a vzdělaný feudál František Antonín hrabě z Rottalu (1717 - 1762). Již před polovinou 18. století dal upravovat interiéry ve druhém patře vstupního křídla zámku a pracovat na dokončování interiérů tohoto patra i v jižním křídle. Projevil se jako agilní stavebník, dal vystavět kostely na Hostýně, Bystřici pod Hostýnem, Mysločovicích, založil v Holešově klášter trinitářů a pro ně přestavěl kostel sv. Anny. K farnímu kostelu v Holešově dal přistavět tzv. Černou kapli, pod níž dal zbudovat rodinnou hrobku. Do svých služeb získal mnohé umělce. Ze sochařů to byli zejména Bohumír Fritsch (Fric), Tomáš Šturm, Ondřej Zohner, Jan Jiří Schauberger, z malířů K. Pálko, Josef František Pilz, Chambrez a Konrád Tomanec.
Za Františka Antonína Rottala a jeho rovněž uměnímilovné manželky Cecilie Marie z Trautmannsdorfu panoval na holešovském zámku také čilý hudební a divadelní ruch. Ve velkém slavnostním sále severního křídla zámku bylo zřízeno zámecké divadlo. Přes obě patra jdoucí sál je vyzdobený mohutnými postavami mužských polofigur atlantů, jejichž tváře se zdají být individualizovány. Ukončení výzdoby tvoří masivní římsové hlavice, takže celek sálu tvořil vhodnou dekoraci k italským operám i činohrám, které se tam provozovaly. Koncem července 1739 dlel v Holešově hudbymilovný majitel jaroměřického panství hrabě Adam Questenberg, jemuž se holešovské zámecké divadlo stalo vzorem pro zřízení zámeckého divadla v Jaroměřicích. Mezi oběma zámky pak existovaly i čilé hudební styky, zejména mezi jejich kapelníky, holešovským Ignátem Holzbauerem a jaroměřickým Fr. Mícou. S holešovskou zámeckou kapelou a jejím kapelníkem se pravděpodobně stýkal i holešovský rodák F.X. Richter (1709-1789), proslavený pak v tzv. mannheimské škole. Hudební produkce se konaly také v půvabné dekorativní salle terreně.
V polovině století dal Fr. Ant. Rottal v jižním křídle zámku odbouráním klenby mezi 1. a 2. poschodím spojit vertikálně dvě raně barokní prostory a zřídil zde zimní zámeckou kapli s oltářem a sochami, patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche, autora štukových figur v Černé kapli. Po polovině století dal pak upravit pokoje ve druhém patře jihozápadního nároží v duchu pozdně barokního názoru pro svou dceru, provdanou za Linharta de la Rovere, hraběte z Monte l'Abbate. Ale ani Fr. Ant. Rottal nedokončil všechny interiéry druhého patra zámku, fungovalo zde jenom několik pokojů s jídelnou na jižní straně.
Úmrtím Frant. Ant. Rottala roku 1762 končí v Holešově éra rottalovské slávy. Jím vymřel rod Rottalu po meči, majetek byl rozdělen mezi jeho dvě dcery a děti zemřelé dcery Maxmiliány, jejímž manželem byl František hrabě Nadassdy.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]