Páni ze Šternberka a na Lukově 1370 - 1479
Počátky původní staré holešovské tvrze sahají do časného středověku, kdy Holešov tvořil manský obvod olomouckého biskupství a byl spravován holešovskými many, leníky olomouckých biskupů.
Po polovině 14. století byl již Holešov městem na manském zboží, které držel Matouš ze Šternberka ze starodávné moravské větve pánů ze Šternberka a na Lukově, majících ve znaku osmirohou zlatou hvězdu v modrém štítě.
Matouš, syn Zdislava a Markéty ze Šternberka a na Lukově, byl od r. 1368 - 1371 významnou moravskou osobností. Byl nejvyšším komorníkem brněnského zemského soudu, jeho tři dcery byly provdány za příslušníky významných šlechtických rodů. Zemřel roku 1371.
Synové Matoušovi již 26. dubna 1372 jako samostatní páni slibují moravskému markraběti Janovi zachovati mír. Následujícího roku 1373 celé lukovské zboží a holešovské léno bylo zapsáno jako dědictví Matoušovým synům Zdeňkovi a Janovi (Ješkovi). Oba synové sídlili na hradě Lukově, který byl společným nedílným majetkem šternberského rodu, a to tak, že každý z nich užíval polovinu hradu i polovinu ostatního zboží. Oba bratři Zdeněk i Ješek pak založili každý svou vlastní větev rodu, Zdeněk lukovskou a Jan (Ješek) holešovskou. Nicméně ale hrad a celé lukovské panství měli stále jako společný vlastnický nedíl. Jan-Ješek formálně přijal r. 1390 od olomouckého biskupa léno na jeho manskou polovinu. Od té doby se holešovská polovina šternberského majetku popisovala "polovice městečka Holešova s tvrzí" a druhá polovina taktéž, ale "bez tvrze". Je to další potvrzení existence manské tvrze v Holešově.
Ačkoliv byli oba bratři majetkově nedílní, byli politicky zcela rozdílně orientováni. Koncem 14. století v domácích válkách lucemburské sekundogenitury byl Zdeněk stoupencem markraběte Jošta, kdežto Jan (Ješek) stál na straně markraběte Prokopa. Jan a jeho otec Matouš - jako spojenci markraběte Prokopa - se účastnili společných přepadů církevních majetků, podnikali loupežné nájezdy i do vzdálenějších míst a za to olomoucký kanovník Jakub potrestal Matouše exkomunikační listinou 15. března 1371. Přesto syn Jan pokračoval i po smrti otcově dále i se svým synem Albertem v loupežných nájezdech a plenění církevního zboží, takže se oba, Ješek i Albert, neustále dostávali do srážek s církevními institucemi a jako "zhoubci olomouckého kostela" byli dokonce oba exkomunikováni papežem 'Bonifácem IX. 1. července 1399.
Na drobné válce a kořistnických potyčkách se Šternberkové podíleli i v prvních letech 15. století. V době husitských válek náleželi k militantním stoupencům strany pod jednou, a je proto pochopitelné, že husité a jejich straníci nevynechali žádné příležitosti k ničení jejich statků. Tak tomu bylo asi i v případě holešovské tvrze, která jim patřila. Příležitost k tomu byla již za střetnutí husitských oddílů s vojskem biskupa Jana Železného u Kroměříže roku 1423 nebo po dobyti města Hulína stoupencem husitů Bočkem Brumovským z Kunštátu o rok později 1424.
Roku 1425 vznikl spor mezi Albertem, synem Ješkovým, a bratřími Jiřím a Lackem z Lukova, syny Albrechta lukovského, o polovinu hradu Lukova, tvrz Holešov a jiné zboží. Spor porovnal jako rozhodčí Petr z Kravař 8. ledna 1425 tak, že Albert, syn Ješka holešovského, obdržel rodový majetek v Holešově, tj. alodní vesnice u Holešova a polovici léna Holešov, kdežto druhá polovice holešovského léna zůstala v držení lukovské větve Šternberků, tj. Jiřího a Lacka, synů Albrechta lukovského. Po Holešově se Albert už roku 1437 jmenuje "na Holešově a sleduje se dále v Holešově až do roku 1447. Toho roku zemřel a dědictví převzali jeho synové Matouš (1447 - 1467) a Albrecht,zvaný Aleš, který však zemřel r. 1452.
Matouš následoval svého otce i děda Ješka, byl rozeným válečníkem a násilníkem, podnikal válečné vpády až na území slezských knížat, stal se nejbouřlivější postavou rodu. V době husitských válek náležel Matouš ze Šternberka a na Holešově k militantním příslušníkům strany pod jednou. V těchto válkách byla jeho tvrz asi poničena a musela být obnovena, resp. znovu postavena, aby tak majitel měl sídlo, po němž se i psal. V tomto ohledu jsou osudy holešovské tvrze shodné s osudy stejná tvrze v sousedních manských Kurovicích, jejíž vlastníky byli rovněž Štemberkavé. tam i zde po husitských válkách dali Albert i jeho syn Matouš nejdříve obnovit a později znovu vybudovat tvrz, typologicky odvozenou z relativní pravidelné dispozice kastelu.
Neshody mezi potomky obou šternberských větví rodu pokračovaly, až vedly v roce 1446 k rozdělení , původně nedílného společného majetku na dvě samostatná panství - lukovské a holešovské. 0 osudech Matoušovy holešovské tvrze v průběhu česko-uherských válek Jiřího z Poděbrad se historické prameny blíže nezmiňují, pravděpodobni byla tvrz uchráněna nejhoršího alespoň ze strany uherského Matyáše Korvína, protože Matouš ze Šternberka a na Holešově na počátku těchto válek stál proti králi Jiřímu.
Abyzajistil pro svůj rod dalším držitelům holešovského panství dědičné sídlo, rozhodl se usmířit se roku 1466 s převážnou většinou moravské šlechty podobojí a postavil se s nimi ve válce českého krále proti uherskému králi Matyášovi Korvínovi, a tím také na stranu podobojí. Takto využil válečné doby i královské moci a za pomoci krále Jiřího z Poděbrad získal svou polovinu holešovského léna s tvrzí z biskupského lamího majetku do svého dědičného vlastnictví. Zbylé manská část Holešova s příslušnými poli + polovici pozemku okolo tvrze s předměstím, které bylo lénem lukovské větve Šternberků, nadále zůstala lenním majetkem olomouckého biskupství.
Matouš ze Šternberka a na Holešově se stal po smrti svého strýce Lacka (Ladislava) ze Šternberka a na Lukově poručníkem jeho nezletilého syna Albrechta staršího a byl jím až do jeho dospělosti v roce 1475. Od něj chtěl Matouš získat pak do vlastnictví celé lukovské panství i s hradem, kde po dobu svého poručnictví bydlel i se svým synem Albrechtem mladším holešovským, protože lépe vyhovovalo jeho válečnickému řemeslu. V roku dospělosti Albrechta staršího lukovského roku 1475 uzavřel s ním Matouš smlouvu o frejmark hradu a zboží lukovského se zbožím holešovským. Touto smlouvou si vyměnili svá panství: Matouš své panství holešovské za lukovské Albrechta staršího a naopak, tak jak vznikala obě panství z původního jednotného majetku Šternberků, poprvé děleného roku 1425 a podruhé 1446. Avšak tato smlouva musela zůstat v soukromí smluvních partnerů, protože v ní bylo ujednáno také převedení polovice biskupského léna Holešova s tvrzí do dědičného holešovského majetku králem Jiřím z Poděbrad. Taková změna se směla ohlásit a nabýt veřejné platnosti teprve po smrti stávajícího držitele biskupského léna, jímž byl právě sám Matouš ze Šternberka. Olomoucký biskup asi věděl o této smlouvě, ale proti vůli králově nemohl bránit zcizení části léna Nebránil tomu asi také proto, že Albrecht starší z Lukova, přestože byl synem kališníka Lacka a v poručnické péči konvertity Matouše k podobojí, byl přísně katolicky vychován svou matkou Eliškou z Lomnice, která stále udržovala přátelské vztahy s olomouckým biskupem.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]