Šternberkové na Holešově 1479 - 1574
Teprve po smrti Matoušově r. 1479 byla 3. července 1480 uzavřena nová právoplatná smlouva o výměně panství mezi Albrechtem starším (synem Lacka z Lukova) a Albrechtem mladším (synem Matouše z Holešova) a zapsána do zemských desek roku 1481.
Od zapsání v zemských deskách r. 1481 se psal Albrecht starší ze Šternberka již "z Holešova", do té doby se stále psával "z Lukova". Poněvadž již pak v Holešově trvale sídlil, upravil a vybavil svou holešovskou tvrz nepochybně dle požadavků člena předního panského rodu.
Albrecht st. ze Šternberka a na Holešově (1480-1520) byl význačným přísedícím panského soudu v Olomouci. Velmi často poháněl k soudu šlechtu i poddané, ale také sám byl poháněn od jiných. Často vystupoval na zemském soudu jako relátor (přednašeč) půhonů. Roku 1497 vedl svou osobní stížnost proti zbíhání poddaných z jeho panství. Obsah půhonů napovídá, že zbíhání jeho robotného lidu se uskutečňovalo z důvodů velmi tvrdých životních podmínek a bezohledného vykořisťování a také proto, že poddaní byli pronásledováni pro přijímání jiné náboženské víry, než byla jeho. Vlivem své matky byl stále horlivým stoupencem olomouckého biskupa Stanislava Thurza.
Za doby jeho předchůdců přešli obyvatelé holešovského panství k utrakvismu. Z listinných zpráv víme, že do roku 1480 se scházeli vyznavači české reformace pod patronací svých pánů Matouše a jeho syna Albrechta mladšího ve starém gotickém kostele, původně před reformací katolickém. Patrně proto dal nový pán Albrecht starší brzy po převzetí svého holešovského majetku "očistit" takto znesvěcený kostel novým vysvěcením v šestou neděli po sv. Bartoloměji ruku 1480. K tomu povolal Viléma, biskupa nikopolského, arcijáhna brněnského a světícího biskupa olomouckého, který zasvětil gotický kostel pod titulem Nanebevzetí a Zvěstování Panny Marie a hlavní oltář posvětil vložením a uzavřením kousků z roucha Panny Marie a svaté Anny a ostatky jiných svatých spolu s konsekrační biskupskou pergamenovou listinou, datovanou L.P.1480. Roku 1481 zde byl katolickým farářem kněz Martin. R. 1494 držel faru s obročím Václav z Moštěnice, pozdější kanovník olomoucký.
Od konce 15. století se šířilo na Holešovsku učení českých bratří, které Albrecht st. zde zakázal a jeho stoupence stíhal. Na jejich obranu vydal představitel jednoty bratrské v Přerově B. Tůma Přeloučský roku 1502 spis adresovaný holešovskému pánu, který se dodnes zachoval. Je v něm plasticky vystiženo působení Albrechta st. i jeho faráře Matěje, který "dbal více svého měšce a tvrdě vymáhal desátky i tam, kde žádnou službu lidem nekonal". Protože útisk poddaných od vrchnosti a jejich pronásledování dále trvalo, vystoupil Tůma Přeloučský znovu proti oběma v disputaci roku 1515. Ale přes veřejné protesty, stížnosti a žaloby nachází se Albrecht st. roku 1505 mezi několika moravskými pány, kteří se zavázali proti českým bratřím spolu s olomouckým biskupe i Stanislavem Pavlovským tak, že na jejich nátlak se brněnský sněm usnesl vyhlásit zákaz odkázání statku "ani zápisem, ani královským mocným listem".
Agenda zemského soudu olomouckého svědčí také o tom, jak byl Albrecht st. posedlý snahou zvýšit svůj majetek. Když zemřel na Lukově jeho příbuzný Albrecht mladší, stal se poručníkem jeho nezletile dcery Ludmily. Za ni spravoval lukovské panství až do její zletilosti, od roku 1497 do r. 1511. a to tak, že jej dědička Lukova i s matkou žalovala, že jí nedal vyúčtování ze své poručnické správy. Toho roku 1511 získal a připojil ke svému holešovskému panství sousední panství kvasické, Lukov však nikoli. Dědička Ludmila se provdala a lukovské panství přešlo s ní na jejího manžela Smila z Kunštátu a po něm na jeho bratra Viléma Kunu z Kunštátu.
Vliv Albrechta st. ze Šternberka jako pána města Holešova se projevil také změnami v městské správě. Nařídil holešovským konšelům, aby navázali styk s biskupovými poddanými kroměřížskými konšely a nechali si od nich radit, jak spravovat město podle jimi praktikovaného práva brněnského. Viditelnou známkou tohoto nového správního ducha bylo zavedení spisové agendy, z níž se dodnes zachovala tzv. "Červená kniha Holešovská". Podle data první zápis v ní má nadpis "Ku právu, kterak se mají jměti" a popisuje postupy při projednávání měšťanských sporů, zejména majetkoprávních. Končí poznámkou, že byl opsán na žádost konšelů holešovských z knih kroměřížských roku 1484.
Albrecht st. sídlil na holešovské tvrzi po celou dobu svého života od r. 1480 do r. 1520. Měl jistě i dostatek finančních prostředků a jemu lze patrně připsat zásluhu při úpravě jeho panského sídla, že obytné stavení tvrze bylo zvýšeno o druhé patro. Dochovalo se z něj vnější a boční jižní průčelí, a tedy i jihozápadní nároží, k němuž dnešní barokní díl průčelí zámku přiléhá na spáru se zabíhající omítkou původní fasády. Suterén pozdně gotické tvrze byl zčásti klenutý, ale druhé patro bylo plochostropé s nižší úrovní stropů, než je tomu dnes. 0 stavební akci nejpozdnější gotiky a přechodu gotiky v renesanci jinak nelze metodami povrchového průzkumu v organismu dnešního zámku zatím zjistit víc, neboť byla překryta radikální raně barokní přestavbou či spíše novostavbou tak, že nezůstal zjevný žádný slohově uchopitelný architektonický detail z předmětné doby.
Podle poslední otcovy vůle měl Jan ml. zřídit v Holešově školu a špitál, tj. postarat se o chudé tohoto města a zaopatřit je vším potřebným. Poněvadž Jan ml. otálel s vyplněním podmínek odkazu, pohnal jej jeho bratr Jan st. před zemské právo. Založením ochranovny pro chudé splnil Jan ml. tento bod otcovy vůle. Fundační listiny této ochranovny vzaly za své za švédských válek, kdy byl Holešov vypálen a kdy shořel celý městský archív. Později r. 1682 ochranovna vyhořela a znovu r. 1744 z darů a dobročinností byla postavena jako opatrovna sv. Martina pro 12 starých osob města.
Jan ml. byl půhonem donucen zřídit i školu, ale ta již nebyla v duchu otcově. Za dědice panství Jana ml. se situace dříve pronásledovaných nekatolíků zcela změnila, Jan ml. se svou manželkou Markétou z Ludanic byl již podporovatelem a ochráncem českých bratří, kterým zřídil bratrskou školu ve sborovém domě jednoty bratrské, povoleném a postaveném roku 1524. Z té doby je první listinná zpráva o této škole, v níž děti holešovských sousedů se učili "umění liternímu i pobožnosti", a to jak hoši, tak i dívky, což byl v té době revoluční čin. Ve druhé listinné zprávě z roku 1538 v privilegiu Jana ml. čteme, že se zde děti učily "čísti, psáti, i všelikým slušným a dobrým obyčejům křesťanským a vlídnostem lidským..."
Jan ml. ze Šternberka byl v celé moravské zemi osobou váženou. Svědčí o tom skutečnost, že mu byly obecným sněmem v Brně svěřeny klíče od privilegií a desek zemských, uchovávaných ve sklepeních olomoucké radnice. Zemřel roku 1544 a panství převzal jeho syn Jindřich ze Šternberka.
V době kolem r. 1570 se Jindřich odhodlal tvrz přestavovat nebo stavět na místě dosavadní tvrze svůj nový zámek. Protože v té době však probíhaly neustále ostré spory o holešovské léno mezi biskupstvím a rodem Šternberků, v nichž si olomoucký biskup dělal nárok i na polovici pozemků okolo tvrze, dal Jindřich ze Šternberka stavět zámek jen na polovině zamýšleného staveniště, tj. pouze na alodním pozemku, Bylo to později potvrzeno a doloženo písemným svědectvím Václava Gájovského z Gáje na Žeranovicích, které podal při biskupském sporu o holešovské léno s pozdějším majitelem holešovského panství panem Karlem starším ze Žerotína a na Starém Jičíně (1589 - 1600), kde v tomto svědectví pan Gájovský uvádí m.j., že se jej ve společnosti šlechticů na zámku pana Jindřicha ptal, proč nenechává stavět v tu stranu k rybníku, a že on mu odpověděl: "Já nechci stavět". A pak se na to řeklo, že "ta strana je na léně". Doslovem k omezené stavbě Jindřichova holešovského zámku byl po jeho smrti také soudní spor roku 1580, ve kterém se jednalo o 35 000 neprostavěných cihel mezi nástupcem Jindřichovým panem Janem Krušinou z Lichtenburka a panem Jakubem starším Vojsko z Bogdunčovic, držitelem tvrze na Količíně.
Podle svědectví písemných pramenů celého počátku 16. stol. lze říci, že pozdně gotická tvrz byla posledními holešovskými šternberky do roku 1574 přebudována v renesanční zámek. 0 tomto zámku můžeme vyslovit jen domněnku, že dispozičně respektoval předpokládanou dispozici gotické tvrze - kastelu a že jeho východní průčelní zeď asi probíhala na zděné hradební substrukci ještě gotického původu, jejíž 2 metry široký profil po ubourání spatřujeme ve vnitřní líci dvorní zdi suterénu jižního křídla dnešního zámku a jež tudíž protínala napříč dnešní vnitřní dvůr. (Za uvedeného předpokladu by tvrz i zámek skládaly půdorysný útvar obdélníka o stranách přibližně 46 a 56 metrů.) Lze důvodně soudit, že renesanční zámek byl dvoupatrový. Z pozdějších událostí třicetileté války pak plyne, že byl do určité míry vojensky obranyschopný - a tudíž, byť v omezeném rozsahu, vybaven fortifikačními prvky.
Jindřich ze Šternberka zemřel bezdětný r. 1574, jím vymřel holešovský šternberský rod po meči. Své zboží odkázal svým sestrám Anně a Elišce ze Šternberka. Po obou sestrách zůstala dodnes vzácná historická památka, originál jejich privilegia s pečetěmi svědků, daný bratrskému sboru v Holešově r. 1575, v němž se odvolávají na stejná privilegia jejich otce i bratra s podrobným popisem svobod i dobových místopisných holešovských jmen.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]