Rod Vrbnů na Holešově
V roce 1770 pak převzala panství dcera Maxmiliány Barbora, provdaná za Ludvíka hraběte Erdödyho. Jejími dědici se stali roku 1810 její synové Karel a František, který svůj díl postoupil Karlovým dětem Barboře a Kajetánovi roku 1814. Panství zdědila Karlova dcera Barbora provdaná za hraběte Eugena Vrbnu. Zemřela r. 1858 a panství přešlo na její syny Dominika, Rudolfa Eugena a Eugena. Rudolf Eugen přežil oba bratry, sám zůstal neženatý.
Povoláním Rudolfa Eugena (1846 - 1883) byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. Obnovil v holešovském zámku dřívější hudební a divadelní tradici z doby rottalovské, v jeho divadelním sále hostoval často vídeňský operní nebo činoherní soubor. Poněvadž neměl dědiců, odkázal své panství synovci Rudolfu Kristiánovi (1883 - 1925) z větve uherských říšských hrabat z Vrbnů.
Rudolf Kristián byl velkým ctitelem houslové hry a komorní hudby, byl žákem Benewitzovým a Willy Burmeistera, sám znamenitý houslista a také vlastník sbírky vzácných hudebních nástrojů. V zámku hostovali přední čeští housloví virtuosové (Jar. Kocián aj.). Kromě hudby byli jeho velkou vášní koně. Holešovská stáj anglických plnokrevných klusáků byla proslulá. Byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, s níž měl dceru Terezii, provdanou za hraběte Radeckého, podruhé s Elvírou, rozenou princeznou bavorskou z královského rodu Wittelsbachů. 5 ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu, provdanou za hraběte Esterházyho.
Nákladný způsob života, jemuž byla zvyklá jeho druhá choť, byl příčinou stále vzrůstajícího zadlužení panství. Finančnímu ozdravění neprospělo ani dědictví po hraběti Kounicovi, který se pro nerovný sňatek musel vzdát práva nástupnického fideikomisu. Poněvadž rod Vrbnů zdědil již dávno předtím po Questenbercích panství jaroměřické, psal se Rudolf Kristián plným titulem říšský hrabě Vrbna - Kounic z Riedberku, Questenberku a Bruntálu.
V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který zničil střechu a poškodil údajně místnosti ve druhém patře budovy. Zámek byl rychle provizorně zastřešen, avšak provizorní střechu brzo nahradila dosavadní střecha mansardová, konstruovaná v předešlém tvaru.
Pozemková reforma z roku 1923 znamenala počátek konce holešovského panství. Z rozsáhlých hraběcích velkostatků v Holešově a okolí zbyly jen trosky. Ty už zdědil starší syn Rudolf Vrbna ml. (1925-1936), který ze zbytku kdysi rozsáhlých latifundií odprodával kus po kuse, zejména lesy. Rudolf byl milovníkem koní a několik chovných kousků měl ustájených v zámecké oboře. Za manželku pojal ženu občanského původu Barboru Wiedemannovou, avšak manželství zůstalo bezdětné. Rudolf ml. zemřel tragicky r. 1936 po úrazu způsobeném jeho koněm. Sám byl pohřben v rodinné hrobce v Černé kapli, která se nachází ve farním kostele. Zámek zdědila manželka Barbora. Ta pak sama na zámku vydlela a byla zámeckou paní až do okupace, kdy zámek zabrali Němci. Barbora zemřela v roce 1962 a byla pochována na městském hřbitově. Tak končí, podobně jako i na jiných místech, éra pánů a hrabat na Holešově a osud nad nemálo holešovskými historickými budovami převzal lid (nebo-li komunisti).
Po roce 1989 byl zámek a bývalý majetek Vrbnů navrácen právoplatnému dědici, kterým se stala novodobá zámecká paní Dohnalová ( její matka Vlasta byla nejmladší sestrou Barbory ).
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]