Raně barokní zámek v Holešově
V následujících řádcích se čtenáři poskytuje pohled na zámek z hlediska archytektonického a uměleckého. K zámku neodmyslitelně patří i proslulá zámecká zahrada, o níž zde bude také řeč. Je smutné, jak celý zámecký komplex po téměř čtyřech stech letech dopadl. Tehdejší jeho krása a sláva je v nenávratnu zničena. Překrásná zámecká zahrada se přetvořila do "městského parku". Vnitřní vybavení zámku (nábytek, obrazy, lustry, kamna, vázy a jiné historické předměty) bylo po dvacáté století rabováno a ničeno. Bohužel neblahá komunistická éra může za to, že z tak honosného a známého sídla dnes zbyla prázdná, chátrající budova, o kterou již nikdo nejeví zájem.
Jednou z raně barokních památek v Holešově je zvlášť významná a hodnotná stavební památka raně barokní budovy zámku.
Svou impozantní čelní plochou svého západního křídla tvoří mohutnou kulisu, jíž uzavírá průhled z historického jádra
města směrem k východu. Budova, zčásti vystavěná již ve druhé polovině 17. století a etapově dokončovaná až do poloviny
18. století, je konstrukčně ovlivněná dispozicemi raného baroka. Tvoří dvouposchoďový čtyřkřídlý útvar kolem vnitřního
zcela uzavřeného nádvoří ve tvaru mírně převýšeného čtverce, který v rohových částech je spojen čtyřmi šestibokými
nárožními věžemi. Tento dispoziční typ symetrické dispozice se uplatňuje především v dálkových pohledech ladností tvarů,
jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké zahrady a parku.
V celém svém souhrnu, vnějšně i vnitřně, je ojedinělou dochovanou stavbou raně barokního typu a představuje
památku prvořadého stupně raného baroka. Zasluhuje stálou, důslednou a všestrannou péči, protože je významnou
památkou nejen místní, nýbrž i celostátní.
Hlavní vstup do budovy zámku je z náměstí. Jeho pískovcový portál tvoří dvě dvojice toskánských sloupů nesoucí balkón s
balustrádou, v jejíž střední části je reliéfní znak kříže, rodový znak stavitelů zámku, hrabat z Rottalu. Celé průčelí
má raně barokní rozvrh fasády jedenáctiosého táhlého obrysu, při čemž třetí osa zprava je ve všech podlažích slepá.
Průčelí pod mansardovou střechou uzavírá trojúhelníkový štít, jehož tympanon vyplňuje reliéfní znak nesený gryfy,
který náleží pozdějším majitelům zámku, rodu hrabat Bruntálských z Vrbna.
Celá čtyřkřídlá dvoupatrová budova je obklíčena zámeckým příkopem, přes nějž vedly k přednímu i zadnímu vstupu do zámku zděné mosty, z nichž zadní zanikl v polovině 19. století po zásypu východního příkopu při podstatných zahradních a terénních úpravách okolí zámku. Při nynějších památkových rekonstrukcích budovy byl východní (zahradní) zásyp příkopu odstraněn a zadní most se odborně rekonstruuje. Most přes příkop k hlavnímu vstupu z náměstí míval zděnou podprseň s ozdobnými vázami. Zahradu a park před průčelím zámku oddělovala od města vysoká zeď s brankou pro pěší a s průjezdní bránou, jak je zachováno na akvarelu neznámého autora z konce 18. století.
Důležitá zrněna v blízkosti okolí zámku je vidět na indikační skice z roku 1871, když někdejší uzavřené předzámčí proťala v 19. století nová veřejná silnice z Holešova do Bystřice pod Hostýnem. Poslední komunikační úpravou vozovky v první polovině 20. století se tato silnice dostala do těsné blízkosti příkopu u jihozápadního rohu zámku a při dosavadní těžkotonážní dopravě způsobila svými otřesy značné praskliny obvodového zdiva až k téměř havarijnímu stavu. Náprava si vyžádala značné doby a značných nákladů.
Vstupními prostorami pod barokními klenbami se otevírá pohled do uzavřeného nádvoří, které je po celém obvodu přízemí
opatřeno otevřeným arkádovým podloubím. Uprostřed nádvoří je nádrž s vodotryskem. V prvním patře byly původní otevřené
arkády ze tří stran dvora zazděny v 19. století zabudováním obdélníkových oken, čímž ve třech křídlech dvoupatrové
budovy vznikly pravidelné uzavřené nádvorní arkádové klenuté chodby kolem vnitřního čtverce dvora.
Ze severovýchodní strany přízemní chodby se vchází do prostorného sálu sally terreny, vyzdobené bohatým štukovým
dekorem mimořádné umělecké kvality raně barokního původu, který pokrývá celou klenbu. Masivní rám velkého středního
obrazu zvýrazňuje malbu, připisovanou italskému malíři H. Cavallimu, který uměleckými variacemi barokních představ o
antickém světě vyjádřil slávu a moc rottalského rodu, zejména jeho představitele Jana z Rottalu. Kolem velkého hlavního
obrazu je několik oválných medailonů nesených postavičkami putti v celých figurách, navíc bohatě zdobených štukovým dekorem.
Historickému duchu této síně by navíc jistě prospělo, kdyby postranní dosud prázdné niky byly doplněny barokními sochami,
odpovídajícími celému prostředí. Velmi hodnotná plastická výzdoba sally terreny je dílem zatím anonymního umělecky velmi
zdatného štukatéra, jehož díla zdobí také reprezentační prostory prvního patra zámku.
Širokým klenutým schodištěm se vchází v prvním patře do kryté arkádové chodby, z níž jsou vstupy do reprezentačních místností, jejichž lunetové klenby zdobí bohatě raně barokní dekor namnoze vynikající umělecké úrovně. Je doplňujícím efektem raně barokních nástropních maleb s mytologickými náměty, které tvoří celý cyklus znázorňující mytologické výjevy z Ovidiových Proměn, jež zejména v poslední době zvlášť budí značný zájem návštěvníků. Některé z těchto maleb jsou připisovány italskému malíři H.Cavallimu, některé malíři vlámské školy.
Svou hodnotou se k překrásné salle terreně řadí v 1. patře zámku reprezentační sál, přesahující prostorově obě patra
severního křídla. Slavnostní sál s raně barokní symetrickou výzdobou vysokých pilastrů, v jejichž obdélníkových mělkých
nikách jsou mohutné štukové polofigury atlantů zdobené reliéfními rouškami s ovocem, tvoří ukončení masivní římsové hlavice.
Celkový pohled do slavnostního sálu působí silným dojmem. Sál sloužil za doby Frant. Ant. Rottala v polovině 18. stol.
pro divadelní, operní a hudební produkce, jejichž tradici obnovil ve druhé polovině 19. stol. Rudolf Eugen Vrbna
(1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry zámku jako zimní zahrada, tudíž přímo v sálu byly vysazeny
různé rostliny a stromy místní i exotické zeleně. V osmesátých a devadesátých letech byl sál užíván jako divadelní sál s
dodatečně zabudovaným jevištěm a jako společenský sál pro občany města a okolí.
V budově zámku se nachází zámecká kaple. Byla vybudována dodatečně Fr. Ant. Rottalem kolem poloviny 18. stol., pro ni dal majitel zřídit prostor vybouráním klenby mezi 1. a 2. patrem jižního křídla zámku, a tím byly spojeny dvě raně barokní prostory s hodnotným oltářem a sochami, pocházejícími patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche, autora postav v Černé kapli holešovského farního kostela. Tak zámek měl svou kapli, kde k obřadům a motlidbám přicházeli jak zámečtí pánové, tak i jejich sloučící, kterým byl vyhrazen prostor v horní části kaple.
Za Barbory Erdödy koncem 18. století se pokračovalo v dalších úpravách interiérů druhého patra, a to v zahradním křídle
zámku, kde na klasicistní íluzívní malířské výzdobě pracoval r. 1797 bystřičky malíř Jan Sviták. Tyto místnosti jsou již
budovány v duchu pozdně barokních názorů. Interiéry vstupního křídla druhého patra byly nově vybaveny nástěnnými figurálními
malbami, ale mimo mytologických námětů bylo v dodatečně dokončovaných interiérech jižního křídla tohoto patra použito též
námětů z commedie dell' arte.
Přechod pozdního baroka v klasicismus a raný klasicismus ovlivnily pouze úpravy interiérů druhého patra v jeho východním (zahradním) křídle, kam byla umístěna některá barokní kamna z dřívějších pokojů západního křídla. Tyto pokoje jsou propojeny enfiladou s olištovanými portálky z umělého mramoru. A tak teprve na přelomu 18. a 19. století byly interiéry druhého patra dokončeny, a tím dokončena výstavba celého zámeckého areálu.
Poslední závažnější stavební změny spadají do doby pozdního klasicismu. Týkaly se zejména zahradních a terénních úprav okolí zámku, a tím také jeho východního (zahradního) křídla, kdy bylo v 19. stol. zavezeno východní rameno zámeckého příkopu.
K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která byla výsledkem etapového budování od poloviny 17. století.
Její původní raně barokní návrh Filiberta Lucheseho byl později změněn a park upraven.
Rozsáhlá okrasná zahrada s parkovou úpravou, přecházející v oboru se zvěří, se rozkládá na východní straně zámku. Patří
svou rozlohou 62 ha a výstavbou k nejvýznačnějším na Moravě. Působivý vodní systém symbolizuje Neptunovo žezlo - trojzubec.
Návštěvníci parku si mohou všimnout jedné zajímavosti: postaví-li se kdo do osy prostředního ramene trojzubce v zadní části
okrasného parku, zjistí, že špička zámecké věže s věží farního kostela na náměstí leží v jedné přímce, totožné s osou
trojzubce. Snad je to náhoda, ale nabízí se také domněnka, že projektantu stavby byla tato okolnost uložena jako podmínka
orientace plánu a stavby vodních děl.
Přední část parku byla za Frant. Ant. Rottala upravena ve versailleském slohu Le Nôtreově. Při čemž byla vybudována síť kanálů v podobě Neptunova trojzubce o délce 980 metrů a vodní ploše 16 500 m . Ignác Chambrez připisuje tuto změnu Frant.Ant. Rottalovi.Bohužel dávno již postrádá dřívější nádhery a malebnosti, jakou dříve vynikala, kdy síť kanálů, četné vodopády, bazény zdobené kamennými figurami a velký počet sousoší od předních sochařských mistrů ji činily nejkrásnější na Moravě. V parku je dosud zřejmý jeho původní barokní osový rozvrh, který však je již v zadní části překryt prvky přírodního anglického parku. Zalesněná zadní část celého parku přechází v oboru o rozloze 10 ha, v níž je chována různá zvěř. Přední část parku se po devastaci, vzniklé na začátku druhé poloviny 20. století, upravovala v osmdesátých letech dvacátého století podle dochovaných původních plánů za spolupráce Státní památkové péče a ochrany přírody.
V první polovině dvacátého století pobývali právem na zámku hrabata z rodu Vrbnů. V době německé okupace Československa byl zámek s velkostatkem dán 18.8.1941 do nucené správy. Po skončení druhé světové války při další pozemkové reformě přešel zámek r. 1948 do majetku čs. státu. V rámci této pozemkové reformy byl pak přidělen Družstvu kulturního domu v Holešově, který nahradil v roce 1951 Spojený závodní klub ROH, poté Sdružený závodní klub. Kromě tohoto klubu byly v zámku i jiní jeho uživatelé jako okresní archív, městská knihovna a městské muzeum. Ve velkém slavnostním sále bylo v roce 1945 instalováno moderní jeviště, které pak užívalo Divadlo 6. května v Holešově, a v reprezentačním prostoru sally terreny byla po restauraci maleb a výzdoby upravena obřadní síň Městského národního výboru, v níž se kromě slavnostních akcí města konaly také komorní koncerty a přednášky.
Neustálým oddalováním nutných oprav a údržby se zámek ocitl koncem 20. století v havarijním stavu. Péčí Státního útvaru pro rekonstrukce památkových měst a objektů, byl v roce 1985 proveden podrobný stavebně historický průzkum celého areálu. Výsledkem tohoto odborného průzkumu je již následná skutečnost, že se jím jednak zamezily dosavadní neodborné zásahy do organismu zámku, a také možnost konečně zahájit odborné rekonstrukční práce. Výsledek průzkumu je také potvrzením, že se jedná o výjimečnou historickou památku I. kategorie, která musí být zachráněna pro budoucnost. V posledním desetiletí dvacátého století byl zámek navrácen původním majitelům, bohužel tímto aktem byl osud zámku zpečetěn. Nedostatek financí zapříčinil, že se budova zámku neudržuje a chátrá. Na samotném prahu jednadvacátého století jsou vnitřní prostory zámku zcela opuštěné, prázdné, nikdo je nevyužívá.
V roce 2005 se majitel zámku domluvil s představiteli města Holešov na prodeji zámku. Od té doby prochází zámek kompletní rekonstrukcí, která je rozdělena na mnoho let. Více informací o současném holešovském zámku můžete najít na www.zamekholesov.cz
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]