Šachova synagóga
Původní Židé žili ve své vlasti Palestině a zabývali se především pastevectvím. Když světovládná říše římská začala rozšiřovat své panství daleko na východ, upadli do římského područí i Židé. Ale už roku 67 n.l. se pokusili o povstání, které však r. 70 skončilo porážkou Židů a zničením jeruzalémského chrámu. Aby natrvalo potlačil odpor židovského národa, rozptýlil římský císař Titus jeho příslušníky do všech koutů říše, ba i dále za její hranice. U nás se usazovali Židé především v královských městech (Praha, Jihlava, Znojmo, Olomouc). Do Holešova se přistěhovali brzy po roce 1454, kdy byli dekretem krále Ladislava Pohrobka z královských měst vyhnáni. Holešovští Šternberkové je celkem ochotně přijali a vykázali jim místo na sever od města na levém břehu říčky Rusavy. Tak vzniklo ghetto, které se postupně vyvinulo v samostatné Židovské město. To pak mělo svého rychtáře, židovský chrám (synagógu), školu i ostatní obecní náležitosti. V 18. století bylo zde Židů už přes 2 000, později se jejich počet zmenšoval. Samostatná městská samospráva zde trvala až do roku 1919.
Místem oddělujícím Holešov od ghetta byla brána Přerovská, jinak též Židovská zvaná, zbořená roku 1906. Hned za ní bylo náměstíčko (dnes náměstí Svobody), uprostřed něhož stávala honosná "Nová" synagóga se čtyřmi cibulovitými věžemi v rozích a bohatě zdobeným interiérem. Je nenahraditelná škoda, že tato umělecká a historická vzácnost vzala za své při barbarském antisemitském běsnění nacistů v roce 1941. Stávala tu od roku 1893, kdy už židovská obec byla ekonomicky tak silná, že Stará synagóga, skrovná ve svém zevnějšku a jednoduchá v interiéru, nemohla už dostatečně reprezentovat společenský význam židovské obce. Stará synagóga se nám zachovala jen díky tomu, že už byla opuštěná a zchátralá. Právě v době druhé světové války byla též skladištěm stolařského materiálu a nábytku. V druhém patře, kde kdysi bývala židovská škola, bydlela početná rodina Bermanova. Jako každá obytná budova byla opatřena i domovním číslem.
Na místě této "Staré" synagógy stávala původně skromná dřevěná synagóga, spíš jen učebna talmudismu. Požár, vzniklý v ghettu roku 1560, zničil převážnou část okolních domů a také modlitebnu, avšak brzy poté se Židé pustili do stavby synagogy kamenné. Je to tedy stavba původně renesanční, ale byla několikrát opravována a přizpůsobována baroknímu vkusu novější doby. Svým ojedinělým charakterem lidového polského typu je zajímavým dokladem kulturní úrovně Židovstva v 16. - 18. století. A protože všechny ostatní synagógy tohoto typu byly v celé střední Evropě nacisty zničeny, stala se světovým unikátem, který se po nákladných a zdařilých renovacích, dokončených v roce 1966, těší pozornosti četných návštěvníků z dalekého zahraničí - a velmi často i ze zámoří.
Podle dávného obecného nařízení se do synagogy sestupuje několika schody dolů do tmavé úzké předsíně s hebrejskými nápisy, opatřené kamenným obřadným umyvadlem. Odtud vcházíme do přísálí zaklenutého jedním polem křížové klenby a valenou klenbou s výsečemi. Tu jsou opět židovské nápisy, z nichž k příchozím promlouvá modlitba "kaddiš" "za ty, kteří jsou zde, i za ty, kteří jsou na jakémkoli jiném místě. Budiž jim i vám dán klid, milosrdenství, dobrodiní, slitování ..." Dvěma půlkruhovými pásy, sklenutými do masivního pilíře, je tento prostor otevřen do vlastní modlitebny, vysokého sálu, zaklenutého neckovou klenbou se symbolickou malbou ve štukových rámech. Tu se shromaždovali koncem každého týdne v pátek po vyjití první hvězdy a ve sváteční den sobotu židovští muži, vždy s pokrytou hlavou.
Na straně východní - obrácené k Jeruzalému - je schránka na tóru (Pentateuch - pět knih Mojžíšových, nejstarší část Starého zákona), zvaná "arón ha kó-deš", ve stylu barokního oltáře z druhé polovice 18. století se svíčkami podél schůdků k ní vedoucích. Vlastní schránka bývala trvale zakryta oponou zvanou "párochet".
Uprostřed sálu je řečniště zvané "almemor", kde bývalo čteno z posvátné tóry, která se sem před bohoslužbami přenášela z oltáře. Její text rabín (židovský kněz) odvíjel z pergamenového pásu namotaného na dvou válcích. Mimo bohoslužby byla vždy povlečena vzácnou rouškou. Zajímavostí je, že holešovská rouška je popsána textem vyšitým v jazyce německém, avšak písmem židovským. Almemor sám je vzácná jemná kovotepecká práce domácího umělce z druhé třetiny 18. století a byl sem přenesen z nedalekých Dřevohostic po zániku tamní židovské obce. Z almemoru vyhlašoval židovský kněz také všechny příkazy církevní, obecní, zdravotní, i pokyny k soukromému a rodinnému životu a zde také jistě byla prováděna i rituální obřízka.
Ženy neměly do vysvěcené části synagógy přístup. Aby mohly aspoň pasivně přihlížet náboženským obřadům, byla pro ně určena prostora v prvním patře budovy, otevřená do modlitebny dvěma půlkruhovitě zaklenutými otvory a přístupná jen zvláštním venkovním schodištěm z jižní strany synagógy.
Tato ženská galerie, ale i druhé poschodí, určené původně pro židovskou školu a sloužící v době poslední války za skromný židovský byt, obsahuje stálou expozici "Židé na Moravě" a seznamuje návštěvníky s rozmístěním prvních diaspor (rozptýlení) v říši římské, s dějinami svobodných židovských kupců na Moravě v 10. - 12. století, se vznikem středověkého ghetta a pozdějším útlakem židovského obyvatelstva, které bylo vyloučeno z provozování řemesel, obchodu a vlastnictví půdy. Jako jediné zaměstnání bylo Židům povoleno půjčovaní peněz na úrok. Pro další období je typické židovské osídlení v menších moravských městečkách, kde se už většina Židů mohla živit řemeslem i obchodem. Expozice obsahuje celou řadu uměleckých rituálních předmětů potřebných při bohoslužbě. Sleduje osudy židovské obce až do roku 1861 kdy se vydáním únorové ústavy dostalo Židům plných občanských práv a rovnoprávnosti. Výstavka je vhodně doplněna i maketou původní holešovské Židovské brány a Nové synagógy.
Stará synagóga, postavená v době renesanční, s velmi nenápadným zevnějškem, byla v roce 1615 nově upravena a rozšířena přístavbou. Při další úpravě, doložené k roku 1737, byla celá budova výtvarně sjednocena vnitřní barokní výzdobou. A v tomto stylu je uchována dodnes.
Jakým zázrakem se nám tato historická krása zachovala přes všechny nástrahy věků i zlobu nacistů až do našich dob? Jak mohly být objeveny a tak věrně upraveny všechny umělecké stavební a malířské výtvory, výborně zpracované drsné, hladké i kletované omítky a věrně opraveny všechny štukové výzdoby? To někdy na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se tu - obklopen nečistotou a nepořádkem - čas od času objevoval na žebříku starý zednický mistr Jiří Hanák, který ve vlastním zájmu zkoumal výbornou kvalitu malty a omítek a zkoušel doma jejich chemické složení. Ten jednou při oklepávání svrchní omítky na ostění okna zjistil, že pod prostým bílým nánosem malty je krásná výzdoba spodní omítky. A pak už byl jen krůček k tomu, aby místní vlastivědní pracovníci pozvali sem z Brna odborníka nad jiné zkušeného, akademického malíře Rudolfa Růžičku, který se restauračních prací s nadšením sám ujal a roku 1964 dílo dokončené za spolupráce celé řady odborníků odevzdal v plné kráse holešovské veřejnosti.
Stará holešovská synagóga nese čestný titul "Šachová synagoga" k poctě učeného holešovského rabína Sabbatai ben Meir Kohena, zvaného "Šach", který se narodil r. 1621 ve Vilně a uchýlil se do Holešova, kde jako významný teologický učenec a náboženský spisovatel r. 1663 zemřel. Jeho hrob na místním židovském hřbitově se stal poutním místem Židů z celého světa. Z nové synagogy, barbarsky zničené nacisty, se nám zachovala jen vzácná chrámová opona z roku 1730 s hebrejským nápisem "Uvědom si, že stojíš před tváří krále." Je uložena ve Státním židovském muzeu v Praze a byla mezi exponáty na světové výstavě v Montrealu.
Holešovský rabinát byl rozsáhlý, rozprostíral se od Dřevohostic až za Vizovice. V 18. století byla v Holešově více než jedna třetina občanů židovského vyznání, v roce 1848 bylo tu ještě 1694 Židů. V době německé okupace bylo z města Holešova posláno do koncentračního tábora v Terezíně 293 osob židovského vyznání. V roce 1945 se jich vrátilo pouhých 14. K uchováni jejich památky je ve smuteční síni na blízkém židovském hřbitově zasazena pamětní deska se jmény umučených.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]