Vývoj židovské obce v Holešově
Jedna z největších a nejvýznamnějších židovských obcí na Moravě se v minulosti nalézala v Holešově (německy Holleschau), v městě na samém okraji roviny Hané, v podhůří Hostýnských vrchů, při břehu říčky Rusavy. Holešov se v písemných pramenech prvně připomíná v r. 1141 (1134 ?) jako trhová osada v majetku olomoucké kapituly, v r. 1272 je již nazýván městečkem, v r. 1322 městem. V jeho držení se střídala až do pol. 17. stol. řada šlechtických rodů, pak do r. 1762 Rottalové. Nejstarší zmínku o Židech na Holešovsku představuje zpráva v zemských deskách moravských z r. 1391, podle níž měl Žid Pešak (Pessach) z Brna získat dvůr v Kostelci u Holešova. Počátky židovského osídlení Holešova však s jistotou souvisejí až s vypovězením Židů z moravských královských měst v r. 1454, zde zřejmě především z Olomouce a Uničova. Židé se uchýlili do vrchnostenských-poddanských měst (podobně v okolí do Lipníku n. B., Prostějova, Kojetína), kde nalezli za nemalý "ochranný" plat útočiště. Své sídliště postupně rozvinuli na předměstí hned za Přerovskou bránou, severozápadně jádra.
Značné škody utrpělo město Holešov i židovská čtvrť za třicetileté války: r. 1622 poničeno uherskými vojsky Gábora Bethlena, r. 1643 vypleněno a vypáleno Švédy vedenými Torstenssonem, r. 1645 řádila morová pohroma. V r. 1651 získala židovská obec za roční plat 700 moravských zlatých do vrchnostenského důchodu (polovinu vždy o sv. Janu Křtiteli 24. 6. a druhou polovinu o vánocích 24. 12.) významná privilegia od nového majitele panství hraběte Jana Rottala. Význam zdejší židovské komunity podtrhuje fakt, že se v Holešově konalo v r. 1653 první synodální rabínské shromáždění, na němž byly upraveny a rozšířeny staré statuty (tj. stanovy) moravských židovských obcí (tzv. 311 takkanot). Komunita byla tehdy natolik solventní, že mohla v r. 1657 půjčit sousední židovské obci v Kroměříži peníze na stavbu templu. Židé měli v té době vlastnit téměř třetinu pozemkové držby v Holešově, postupně se zakupovali do domů na náměstí, což nakonec vedlo až k jejich nucenému přestěhování zpět do ghetta při separační akci v letech 1727-8.
Nebyl to však konec všem špatným událostem. Při hrozbě vypovězení Židů ze země za císařovny Marie Terezie v r. 1742 (za údajné spolčení s nepřítelem v době pruských válek) byla holešovská synagoga úředně uzavřena, předáci obce uvězněni a obecní jmění a bohoslužebné předměty zabaveny. Další požár v r. 1745 zničil třetinu domů ghetta, oheň v r. 1842 11 domů. Při pogromu dne 5. 4. 1774, jehož iniciací měla být údajná vražda služky Josefy Trnečkové Židem Abrahamem Aronem (obdržel nové jméno Skrainka), byly vyrabovány všechny domy v ghettu včetně staré synagogy. Není divu, že proto v Holešově bylo v 17. a 18. stol. rozšířeno šabatiánské hnutí. V 17. až poč. 19. stol. zde působila známá ješíva, tj. vyšší náboženské učiliště. Konec přežívajícímu středověkému postavení židovských obyvatel přinesly revoluční události v r. 1848 - Židé získali plná občanská práva a mohli se mj. volně stěhovat mimo ghetta. Ovšem případy stěhování prvních židovských rodin do domů na náměstí vedly v r. 1850 k novým násilnostem a výtržnostem. Od r.1849 existovala samostatná židovská politická obec s vlastní komunální správou na čele se starostou, obec vydržovala svou policii, hasiče a ponocné.
Židé se ve 2. pol. 19. stol. a v 1. pol. 20. stol. plně zapojili do hospodářského, společenského a politického života. Důkazem toho jsou četné holešovské podniky: továrna na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva Jakuba a Josefa Kohnových založená r. 1890 (poté firma Mundus a Thonet), Auerbachova továrna na čepice a kožešiny 1930 - 39, Beerova továrna na oděvy 1863 - 1935, pletárny Adler 1850 - 1930, Batscha 1865 - 1939 a Pollak 1910, továrna na umělá hnojiva Lazara Grätzera, koželužna bratří Zwillingerů. Na poč. 20. stol. působily v Holešově židovské spolky Zephyra (akademický), Sulamit (dívčí) a pohřební bratrstvo Chevra kadiša. Zrušení jazykových nařízení (a ohlas událostí v Polné) vyvolaly v Holešově národnostní roztrpčení, jež vyvrcholilo v nové útoky proti Židům, poté, co jimi byl po provokování přepaden a zbit majitel místní tiskárny Lambert Klabusay. Nepokoje ve dnech 21. - 24.10.1899 si vyžádaly čtyři oběti. A konečně čtvrtý pogrom v Holešově (vůbec poslední v našich zemích) se udal 3. -4. 12. 1918. Nabyl takových rozměrů, že teprve vojsko povolané z Kroměříže zjednalo pořádek - kromě dvou obětí bylo vydrancováno 26 obchodů, 4 hostince, palírna a 51 židovských domů.
Vždy po pogromech se rapidně snížil počet Židů usedlých v Holešově v důsledku emigrace. Židovská politická obec byla zrušena na základě vládního usnesení z 15. 5. 1919. Tragický závěr staleté existence židovské komunity v Holešově přišla nacistická mašinérie v letech 2. světové války. Ze zrušené ŽNO v Holešově převezli nacisté r. 1942 do Ústředního židovského muzea v Praze celkem 282 synagogálních předmětů, 274 knih a 5011 archiválií. Obyvatelé židovského původu podle rasových zákonů byli postupně připraveni o občanská práva, pak o majetek a nakonec o holé životy. Transportem Cn v lednu 1943 bylo přes sběrné středisko v Uherském Brodě deponováno 273 židovských obyvatel Holešova a blízkého okolí. Hrůzy války přežilo jen 15 osob židovského vyznání, které se vrátily do Holešova. Nakrátko byla obnovena menší náboženská obec, jež se ovšem záhy v 50. letech přeměnila v pouhý synagogální sbor spadající pod ŽNO Kyjov, od r. 1960 pod ŽNO Brno, ale i ten úmrtím posledních členů někdy kolem r. 1980 zanikl. Na konci dvacátého století žily v Holešově již jen dvě rodiny židovského původu.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]