Židovská čtvrť
Po svém příchodu do Holešova v pol. 15. stol. se Židé usadili na severním obvodu jádra vymezeného opevněním, při jedné ze tří městských bran - Přerovské, potom též zvané Židovské (zbořena r. 1906). Odtud nebylo daleko k sídlu vrchnosti, k zámku, kde mohli nalézt v případě nebezpečí útočiště. Těžiště starší zástavby židovské čtvrti musíme předpokládat v prostoru kolem Staré synagogy, vymezeném Přerovskou ulicí, městským opevněním a dnešní Příční ulicí. Při stálém početním růstu komunity se areál čtvrti dále rozšiřoval východně v Židovské ulici podél linie jádra směrem k zámku a západně do dnešních ulic U Potoka a Dlážanky. Ve 2. pol. 17. stol. a na poč. 18. stol. byli Židé již zakoupeni též v předních křesťanských domech v Malé ulici a dokonce v pěti domech na náměstí. Tyto případy se ovšem řešily ve 20. letech 18. stol. v rámci celé monarchie dokonce na základě císařských reskriptů, které se snažily rozpínající židovský živel přísnými nařízeními více omezit.
Podle tzv. translokačního reskriptů z r. 1726 byla úředně nařízena separace Židů do ghett s odstraněním jejich domů z okolí kostelů, náměstí a tras procesí. Situace v Holešově zřejmě nebyla jednoduchá, což dokládá existence čtyř separačních plánů a rozsáhlá spisová akta. Nakonec byli Židé z náměstí přesídleni do části kolonie domků vystavěných v té době v jednotném pojetí rottalovskou vrchností na volné ploše mezi dosavadním ghettem a židovským hřbitovem. Kolonie Sestávala ze dvou skupin přízemních typizovaných venkovských domků-chalup po obou stranách dnešní Hankeho ulice, těsně k sobě řazených, se hřebenem střechy kolmo k ulici. Byl to jakýsi zárodek pozdějších typizovaných dělnických domků 19. století, jaké známe hlavně na Ostravsku. Skupina přiléhající ke ghettu byla osídlena Židy, zatímco vzdálenější řadu při hřbitovu (na katastrálním území předměstí Novosady) obývali vždycky jen křesťanští poddaní. Tím byl extenzivní růst židovské čtvrti až do plné emancipace v pol. 19. stol. ukončen. Další změny se děly jen přístavbami, dělením a slučováním domů uvnitř areálu. Plošný rozsah ghetta činil 4,5 hektaru, byl tedy jeden z největších na Moravě. Za existence samostatné politické obce měla židovská čtvrť vyčleněn dokonce svůj samostatný pozemkový katastr.
Vývoj počtu domů v holešovské židovské čtvrti podle historických záznamů: r. 1651 - 41 + 5 ve městě, zmíněn obecní dům, špitál, lázeň a masné krámy, r. 1675 podle lánového rejstříku 47 osedlých (z toho 4 ve městě) a 12 pustých (pro srovnání tehdy 329 křesťanských domů). 1754 napočteno 50 židovských domů, přitom ale mapa holešovského panství z r. 1763 udává 4 židovské domy ve městě a 55 na předměstí, r. 1834 - 49 domů, r. 1869 v žid. politické obci svedeno 157 domů (v křesťanské obci 260), r. 1900 - 150, r. 1910 - 145, r. 1930 - 126 domů.
Postupným odchodem původních obyvatel od pol. 19. stol. se židovská čtvrť pro svůj stavební charakter (stísněné prostorové poměry, technická nedostatečnost, závadné hygienické podmínky stále více stávala příbytkem městské chudiny a tedy dále chátrala, přesto, anebo právě proto, zůstávala půdorysná struktura ghetta dlouho neporušená. Zvláště stavebně technický stav kolonijního bloku mezi Příční a Hankeho ulicí vedl v 60. letech k jeho úplné demolici.
Další demolice nastaly hlavně v prostoru Malého náměstí při někdejší Židovské bráně. Z původních 108 domů židovské čtvrti jich dodnes stojí 56, tedy přibližně polovina. Prostor někdejšího ghetta se zčásti nalézá v hranicích městské památkové zóny vyhlášené posledním zasedáním Jihomoravského KNV v listopadu 1990, žádný ze židovských domů (vyjma Staré synagogy) není přímo památkově chráněn, jen 15 z nich je v tzv. památkovém zájmu.
V důsledku pozdějších přestaveb se na domech dřívější židovské čtvrti zachovalo jen nemnoho stylových architektonických prvků. K pozoruhodným dříve patřil dům čp. 103 se dvěma štíty a vnějším schodištěm, navíc měl střechu krytou térovým papírem na šindelů (podobně ještě čp. 79 a 82). Z někdejších malebných fasád se zachovala klasicistní na domě čp. 133 a historizující na čp. 97. Valené klenby s lunetami lze spatřit v domě čp. 123, a to v někdejším veřejném průchode, jinak typickém prvku větších moravských židovských čtvrtí (zřejmě býval též v čp. 134). Trámové stropy zachovány v přízemí domu čp. 134.
Zásobování domácností vodou zajišťovaly dříve veřejné studny, dodnes jedna z nich stojí naproti domu čp. 175, v menší míře pak mlýnská strouha v ulici U Potoka. Povrch komunikací býval v minulosti zpevněn nepravidelnou kamennou dlažbou, dnes se již v žádném úseku nedochovala. Požadované oddělení (eruv) ghetta od ostatních částí města v 18. a 1. pol. 19.stol. se realizovalo jednak branami (Židovskou směrem do náměstí a zřejmě dvěma menšími brankami na východní straně ke klášteru trinitářů a k zámku a dále v Čmelové uličce spojující náměstí s ulicí U Potoka), jednak dráty nataženými přes ulici na ostatních stranách (ještě poč. 20. století byly zbytky k vidění). Zásobování domácností vodou zajišťovaly dříve veřejné studny, dodnes jedna z nich stojí naproti domu čp. 175, v menší míře pak mlýnská strouha v ulici U Potoka. Povrch komunikací býval v minulosti zpevněn nepravidelnou kamennou dlažbou, dnes se již v žádném úseku nedochovala.
Kromě obytných domů s obchodními kvelby nebo řemeslnickými dílnami v přízemí bychom v tehdejším ghettu nalezli též budovy židovských institucí. O synagogách pojednává samostatná kapitola, modlitebna, pravděpodobně zimní, existovala do 2. světové války v domě čp. 97, po válce v letech 1945 - 69 v přízemí stavení čp. 134. Obecní dům čili radnice se nalézal v čp. 122, v sousedním čp. 123 fungovala (od konce 18. stol., později dokonce jako čtyř- a trojtřídní až do r. 1919) obecná židovská škola. Jako rabinát sloužil nadační dům čp. 97, postavený na místě dvou domů v těsném sousedství a současně s Novou synagogou koncem 19. století. Talmudská studovna neboli bethamidraš měla své místo v nadačním domě Abrahama Herze čp. 134 (založil ji v r. 1808 Naftali Hirsch Ehrlich). Rituální lázeň byla zřízena v domku čp. 93 v ulici U Potoka, aby bylo vyhověno požadavku přítoku a odtoku vody, stála přímo na mlýnském náhonu, zbořena byla v 50. letech. Rituální porážka - šlachta - se zřejmě nalézala v domečku hned vedle Staré synagogy. Poblíž Židovské brány stávala do r. 1957 budova masných krámů (původně mýtní domek daroval r. 1733 hrabě Rottal Židům na zřízení čtyř masných krámů s podmínkou zachování čistoty), přes silnici pak hospoda Kamenec (týž hrabě prodal r. 1737 Židu Mojžíši Skrainkovi za 450 zlatých s podmínkou, že dveře a okna k městu a k bráně obrácená zazdí a nový vchod ze strany Židovské ulice učiní). Po válce až do 70. let bylo umístěno sídlo, kancelář synagogálního sboru v domě čp. 176. Mimo hranice ghetta při židovském hřbitově se nalézá budova čp. 260 (dnes rozdělená na dva majitele), kdysi špitál a chudobinec, kde měla být též pec na macesy, dar vrchnosti židovské obci z r. 1734.
Hlavní ulice vedoucí napříč židovskou čtvrtí byla odevždy zvána Židovská, lidově Židovna, pak Havlíčkova, Malé náměstí, dnes náměstí Svobody. Další ulice se jmenují Přerovská (dálková komunikace na Přerov z náměstí k brodu přes Rusavu), U Strouhy = U Potoka, Malá = Plodná, Dlážanky, Příční a konečně Hankeho, dříve Zámecká, na navazujícím předměstí Novosady. Přečíslování domů v židovské čtvrti se konalo v letech 1889 a 1937.
Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]