Rabí Šabbatai ha-Kohen zvaný "ŠaCH" a jeho soused na židovském hřbitově v Holešově
Rabí Šabatai ha-Kohen se narodil ve Vilně v Polsku roku 5381 po stvoření světa, t.j. roku 1621 běžného letopočtu. Jeho otcem byl r. Meir, velký učenec a žák věhlasného učence r. Jehošuy, předsedy rabínského soudu v Krakově. Chlapec Šabatai projevoval mimořádná nadání a už ve svých chlapeckých letech napsal pozoruhodné komentáře k talmudu, z nichž však nebyly všechny uveřejněny. Ve svých 25 letech sepsal a dal tisknout svůj proslulý komentář k,,Jore dea", zvaný ŠaCH. To bylo roku 1647. Pět let poté sepsal "Séfer Tokfo Kohen" a později ještě několik děl. V roce 1663 vyšlo jeho největší dílo "ŠaCH Chošen mišpat", vydané jeho zetěm v době, kdy on už nebyl na živu. Zemřel totiž v dvaačtyřicátém roce svého života. Několik let před svou smrtí byl povolán na místo rabína do Holešova na Moravě. V tomto místě si volili za rabíny vždy jen velikány Izraele. Proto také ŠaCH ochotně uposlechl této výzvy. V této obci však často docházelo k značným rozepřím, což ŠaCHa naplňovalo velkým žalem. Veliké požáry byly Božím trestem za tuto nejednotnost. Velmi často lehly popelem celé ulice, obývané Židy. Dokud však dlel ŠaCH jako rabín v jejich kehile, zůstávali ohně uchráněni. Před jeho smrtí ho představení obce prosili, aby obci požehnal. Svolil pravě: "Dokud se budete spolu snášet v míru a pokoji, dotud se nebudete muset strachovat nebezpečí ohně".
Bůh splnil jeho přání, neboť dlouhá léta poté zůstávaly domy Židů ohně úplně uchráněny, i když v Holešově zuřívaly veliké požáry. Několik hodin před svou smrtí si dal ŠaCH povolat gabaim - představené - chevra kadiši a řekl jim : "Je mým posledním přáním a mou poslední prosbou po dobu jednoho sta let po pravé straně mého hrobu necháno volné místo, dokud nepřijde ten, jenž si toto místo vyžádá a jemuž nechť je také vyhrazeno, protože si je bude zasluhovat. Což mu gabaim samozřejmě přislíbil a dali též vepsat na paměť pozdějších dob do knihy chevry.
ŠaCH se také brzy poté odebral k svým předkům. Dá se stěží tušit, jakou spoustu děl by byl tento Boží muž napsal, kdyby mu bylo bývalo vyměřeno normální lidské stáří sedmdesáti let. Vždyť i v krátkém rozmezí svého života napsal a zanechal nám díla, jež ho v židovském vědeckém světě učinila nesmrtelným.
Kniha chevry byla brzy zcela popsána, po ní přišla na řadu jiná. Tak následovala jedna za druhou. Zapisovatel opominul vepsat do další knihy ŠaCHovo poslední přání, jež tak pozvolna upadalo v zapomenutí. Nový představený chevry neměl ani potuchy o příslibu svého předchůdce. Volné pohřební místo vedle ŠaCHa bylo zadáno, hřbitov se brzy zaplnil a byla k němu přikoupena nová půda.
Sto let po ŠaChově úmrtním dni se v Holešově objevil v nádherném kočáře osmadvacetiletý polský Žid. Jeho vzezření bylo velmi pěkné a vzbuzovalo dojem dokonale zdravého člověka. Jeho oděv prozrazoval blahobyt. Jeho tělo zahaloval drahocenný hedvábný kaftan, na hlavě měl drahou kožešinovou čepici. Štíhlou postavu obepínal překrásný pás. Muže neprovázel nikdo vyjma kočího, který řídil povoz a staral se o koně. Ráno příštího dne po svém příjezdu se dal sluhou chevry dovést k ŠaCHovu hrobu, což nijak nepřekvapovalo, poněvadž k ŠaCHovu hrobu putovalo mnoho Židů i nežidů, aby se u místa posledního odpočinku svatého muže pomodlilo.
Mladý Polák byl nemálo udiven vida, že všechna okolní půda je poseta hroby a že nikde není ani sledu po volném místě. Dal si zavolat gabaje chevry a vyptával se ho, proč bylo tak málo dbáno ŠaCHovy poslední vůle a proč po jeho pravici nebylo ponecháno volné místo, jak to nařídil. Představený byl těmito slovy nemálo udiven, protože o takovém ustanovení naprosto nic nevěděl, právě tak, jako nebylo o takém odkazu nic známo ani druhému přivolanému představenému obce. Mladý Polák však prohlásil: "Vím zcela určitě, že ŠaCH pro mne určil místo po své pravici. Než slunce dvakrát zapadne, zemřu v touž hodinu, jako před sto lety ŠaCH, a přeji si být pochován vedle něho. Gabain chevry na něho vytřeštili oči v přesvědčení, že mají co činit s člověkem šíleným, protože mladík vypadal naprosto zdravě a ani nic jiného neukazovalo na jeho brzkou smrt. Poněvadž však přes všechny jejich námitky setrvával při tvrzení, že k jeho smrti dojde co nevidět a gabaim nabídl za žádané místo značnou peněžní částku, nehledě k tomu, že jinak mluvil zcela rozumně, nahlédli konečně gabaim, že se ve svém úsudku unáhlili a že mají zřejmě co činit s člověkem výjimečným. Dali přinést knihy, jednu po druhé, až konečně našli tu, v které byl skutečně nalezen zápis ŠaCHovy poslední vůle.
Kdo byl tento zvláštní muž, jemuž ŠaCH už sto let předtím vyhradil místo vedle sebe na hřbitově v moravském Holešově a jenž tu při plném zdraví tak chladnokrevně hovořil o svém blízkém skonu? Domnívali se, že jednají s člověkem sytým života, jenž se chce sám sprovodit ze světa. Tu však nebyli s to pochopit, jak si mohl ŠaCH už tenkrát vyžádat takové sousedství. Představení vyjádřili zdvořilými slovy politování nad tím, že poslední přání tak svatého muže upadlo v zapomnění a že teď, po dávném už zadání místa, nemohou jeho přání vyhovět.
Mladík však řekl: "Milí pánové, toto místo je určeno mně a já za ně zaplatím tolik, kolik budete požadovat. Můj čas se brzy naplní a já musím vykonat ještě několik příprav, abych se mohl objevit před soudcem světů. Neobávejte se, nevložím na sebe ruku, nespáchám na sobě sebevraždu, protože nebem je souzeno, abych tento svět opustil. Slibte mi, že po mém skonu splníte mé přání".
Muži chevry byli těmito slovy velmi dojati a s údivem a pohnutím zírali na mladíka, jenž doložil: "Mým přáním je, abyste mi po mé smrti vykopali hrob po pravé straně ŠaCHově a aby na mém náhrobním kameni byl tento jednoduchý nápis: "Zde odpočívá David Coref." "Ale jak to máme provést," bránil se představený chevry, když kol dokola ŠaCHova hrobu jsou už pochovaní jiní a exhumování u nás Židů není dovoleno - a co konečně má znamenat ten nápis na náhrobku? Vždyť vy patrně nejste vůbec žádný zlatník, jak by se soudilo z téhož významu hebrejského slova "coref! Mladý Polák odpověděl: "Udělejte, oč jsem vás prosil, a uvidíte, že se pro mne volné místečko přece najde. Co se týče nápisu, i o tom se vám v pozdějších dobách dostane vysvětlení." Pak odevzdal předsedovi chevra kadiši značnou peněžní částku řka: "Rozděl tyto peníze ve dva stejné díly. Jeden z nich náleží chevra kadiši za mé místo na hřbitově, druhý nechť se rozdá v den mého pohřbu chudým učencům." Mimo to dal svým kočím rozdat rovněž značné částky chudým a potřebným.
Pak se uzamkl ve svém pokoji, v němž zůstal až do příštího jitra. Co tu činí, nevěděl nikdo. Ráno ho jeho kočí a sloužící v jedné osobě našel ležícího na loži. Mladík ho požádal, aby mu dal zavolat několik lidí z chevry a také jejího představeného. Když volaní přišli, vyřkl hlasitě a jasně, a to za zřejmě velkého soustředění ducha, "Šemá Jisrael", a aniž promluvil cokoli jiného, vypustil duši.
Úmrtní roucho si zesnulý přinesl s sebou, našli je teď na stolici vedle lože. Mrtvého podle předpisu sňali z lože a položili na podlahu. A teď se všichni hrnuli na hřbitov, aby se podívali, zda se hrobníkům opravdu podaří najít pro podivného cizince místo vedle ŠaCHa. Hrobníci se pustili do kopání, ale byl tu jeden hrob těsně vedle druhého, takže už už myslili, že všechna jejich snaha je marná. Náhle zpozorovali malý sloupec ohně, vystupující z ŠaCHova hrobu, podivuhodným způsobem zachovaná rakev, ležící po jeho pravé straně, se sama posouvala o kus dále, až tu konečně bylo tolik volna, že mezi ni a ŠaCHa mohly uložit tělesné ostatky podivuhodného Poláka. Význam nápisu však holešovští Židé dlouho nemohli rozluštit, až jim konečně podal vysvětlení starý šedovlasý Polák, který přišel po drahném čase hrob navštívit. Jeho vlastní smysl je tento: "Zde odpočívá David, jenž podle kabaly dovedl sestavit písmena, jimiž byl stvořen svět."
Legenda podle staré hebrejské knihy "Mase nisim veniflaot".Materiál publikován na webu "Holešov jinýma očima" [www.holesov.jinak.cz]